Emine Nazikedâ Kadınefendi

Emine Nazikedâ Kadınefendi (9. října 18664. dubna 1941), rozená kněžna Emine Marshan, byla první ženou a hlavní konkubínou osmanského sultána Mehmeda VI. Byla poslední ženou nesoucí titul Kadınefendi v Osmanské říši.

Emine Nazikedâ Kadınefendi
Rodné jménoEmine Maršania
Narození9. října 1866
Cebelda, Abcházie, Ruské impérium
Úmrtí4. dubna 1941 (74 let)
Káhira, Egypt
Příčina úmrtípřirozená smrt
Místo pohřbeníhřbitov Abbasiye
Národnostabchazko-gruzínská
Občanstvíosmanské, egyptské
TitulKadınefendi
Období3. července 19181. listopadu 1922
Nábož. vyznáníIslám
Choťsultán Mehmed VI.
DětiMünire Sultan
Fatma Ulviye Sultan
Rukiye Sabiha Sultan
RodičeOtec: Hasan Ali Marshania
Matka: Fatma Horecan Aredba
FunkceValide sultan
multimediální obsah na Commons
Některá data mohou pocházet z datové položky.

Biografie

Emine Nazikeda Kadınefendi se narodila 9. října 1866 v Cebeldě, když se Abcházie stala součástí Ruského impéria. Byla z abchazko-gruzínské šlechtické rodiny Maršaniových. Jejím otcem byl kníže Hassan Bey Marshania (18361877) a její matkou kněžna Fatma Horecan Hanim Aredba. Byla vnučkou knížete Ismaila Beye. V roce 1877 se Emine se svými sestrami a sestřenicemi odstěhovaly do Istanbulu, kde byly ubytovány v paláci Cemile Sultan. Její teta Suzidil Hanim byla dvorní dámou Cemile Sultan. Měla dva starší bratry, prince Mehmeda Beye a prince Abdülkadira Beye.

Své dětství strávila v paláci sultánky Cemile, kde chodila na soukromé hodiny hry na klavír. Od mala jevila zájem o jezdectví a ve volném čase jezdila v parku paláce Cemile Sultan. Později se stala dvorní dámou Cemiliny dcery, Fatmy Hanimsultan. V roce 1884 se seznámila s princem Vahideddinem Efendim, budoucím sultánem Mehmedem VI., a zamilovala se do něj. Mehmed požádal Cemile Sultan o ruku. Dne 8. června 1885 se vzali v paláci Ortaköy v Istanbulu a toho dne se stala jeho hlavní ženou. Tři roky po svatbě se jim narodila dcera Münire Sultan. V letech 1892 až 1894 se jim narodily dcery Fatma Ulviye Sultan a Rukiye Sabiha Sultan.

Během turecké války za nezávislost, která probíhala od 19. května 1919 do 24. července 1923, zřídila charitativní organizace, školy, nemocnice a mešity. V roce 1922 byl už bývalý sultán Mehmed VI. vyhoštěn do exilu. Ona a zbytek rodiny se odstěhovali do paláce Feriye. Zde zůstali do 10. března 1924; v tu dobu byli také posláni do exilu. Po opuštění Turecka žila v San Remu v Itálii až do smrti svého manžela v roce 1926. Poté bydlela ve Francii a od roku 1929 žila v Káhiře, kde také zemřela dne 4. dubna 1941. Je pohřbena na hřbitově Abbasiye.

Děti

Společně se sultánem Mehmedem VI. měla 3 děti:

Reference

V tomto článku byl použit překlad textu z článku Emine Nazikedâ Kadınefendi na anglické Wikipedii.

    Externí odkazy

    This article is issued from Wikipedia. The text is licensed under Creative Commons - Attribution - Sharealike. Additional terms may apply for the media files.