Emine Nazikedâ Kadınefendi
Emine Nazikedâ Kadınefendi (9. října 1866 – 4. dubna 1941), rozená kněžna Emine Marshan, byla první ženou a hlavní konkubínou osmanského sultána Mehmeda VI. Byla poslední ženou nesoucí titul Kadınefendi v Osmanské říši.
Emine Nazikedâ Kadınefendi | |
---|---|
Rodné jméno | Emine Maršania |
Narození | 9. října 1866 Cebelda, Abcházie, Ruské impérium |
Úmrtí | 4. dubna 1941 (74 let) Káhira, Egypt |
Příčina úmrtí | přirozená smrt |
Místo pohřbení | hřbitov Abbasiye |
Národnost | abchazko-gruzínská |
Občanství | osmanské, egyptské |
Titul | Kadınefendi |
Období | 3. července 1918 – 1. listopadu 1922 |
Nábož. vyznání | Islám |
Choť | sultán Mehmed VI. |
Děti | Münire Sultan Fatma Ulviye Sultan Rukiye Sabiha Sultan |
Rodiče | Otec: Hasan Ali Marshania Matka: Fatma Horecan Aredba |
Funkce | Valide sultan |
multimediální obsah na Commons | |
Některá data mohou pocházet z datové položky. |
Biografie
Emine Nazikeda Kadınefendi se narodila 9. října 1866 v Cebeldě, když se Abcházie stala součástí Ruského impéria. Byla z abchazko-gruzínské šlechtické rodiny Maršaniových. Jejím otcem byl kníže Hassan Bey Marshania (1836–1877) a její matkou kněžna Fatma Horecan Hanim Aredba. Byla vnučkou knížete Ismaila Beye. V roce 1877 se Emine se svými sestrami a sestřenicemi odstěhovaly do Istanbulu, kde byly ubytovány v paláci Cemile Sultan. Její teta Suzidil Hanim byla dvorní dámou Cemile Sultan. Měla dva starší bratry, prince Mehmeda Beye a prince Abdülkadira Beye.
Své dětství strávila v paláci sultánky Cemile, kde chodila na soukromé hodiny hry na klavír. Od mala jevila zájem o jezdectví a ve volném čase jezdila v parku paláce Cemile Sultan. Později se stala dvorní dámou Cemiliny dcery, Fatmy Hanimsultan. V roce 1884 se seznámila s princem Vahideddinem Efendim, budoucím sultánem Mehmedem VI., a zamilovala se do něj. Mehmed požádal Cemile Sultan o ruku. Dne 8. června 1885 se vzali v paláci Ortaköy v Istanbulu a toho dne se stala jeho hlavní ženou. Tři roky po svatbě se jim narodila dcera Münire Sultan. V letech 1892 až 1894 se jim narodily dcery Fatma Ulviye Sultan a Rukiye Sabiha Sultan.
Během turecké války za nezávislost, která probíhala od 19. května 1919 do 24. července 1923, zřídila charitativní organizace, školy, nemocnice a mešity. V roce 1922 byl už bývalý sultán Mehmed VI. vyhoštěn do exilu. Ona a zbytek rodiny se odstěhovali do paláce Feriye. Zde zůstali do 10. března 1924; v tu dobu byli také posláni do exilu. Po opuštění Turecka žila v San Remu v Itálii až do smrti svého manžela v roce 1926. Poté bydlela ve Francii a od roku 1929 žila v Káhiře, kde také zemřela dne 4. dubna 1941. Je pohřbena na hřbitově Abbasiye.
Děti
Společně se sultánem Mehmedem VI. měla 3 děti:
Reference
V tomto článku byl použit překlad textu z článku Emine Nazikedâ Kadınefendi na anglické Wikipedii.
Externí odkazy
- Obrázky, zvuky či videa k tématu Emine Nazikedâ Kadınefendi na Wikimedia Commons