Emil Kosa Sr.

Emil Kosa Sr. byl nejstarším synem Emila Kosy, který v době jeho narození působil jako učitel v německé škole v Salavicích u Třeště a později se živil jako malíř. Otec vedl Emila i jeho devět mladších sourozenců k malířství. Okolo roku 1887 se rodina natrvalo přestěhovala do Třeště.[1] Malý Emil se snažil napodobovat svého otce nejen v malování, ale také s ním pracoval na výrobě loutek.[1][2]

Od otce načerpal základní výtvarné znalosti a dovednosti, které se rozhodl rozšířit studiem v zahraničí. Nejprve se vydal studovat výtvarnou akademii do Berlína.[1] Později se přestěhoval do Paříže, kde byl nejprve žákem a pak pomocníkem Alfonse Muchy.[1][3] V Paříži se oženil s klavíristkou pařížské opery Jeanne Mares Kosa. V roce 1903 se jim narodil syn Emil Jean Kosa Jr., avšak o tři roky později manželka umírá na tuberkulózu.[2]

V roce 1908 se Emil Kosa Sr. znovu oženil a s rodinou odjel na Cape Cod v Massachusetts,[2] kde spolupracoval s Alfonsem Muchou na zakázce pro nové německé divadlo v New Yorku.[3] Ve stejném roce se manželům Kosovým narodila první dcera Marie (Mariane), která se v roce 1928 provdala za Delipa Singha Saunda, pozdějšího prvního kongresmana ve Spojených státech indického původu.[4]

V roce 1910 se Emil Kosa Sr. s rodinou vrátil do vlasti a přestěhoval se do Brna, kde se uplatnil jako malíř. V roce 1912 se narodila druhá dcera Jarmila. V roce 1915 byl odveden a vzhledem ke zdravotnímu stavu nastoupil službu v domobraně, kde byl zařazen do sanitní služby v Tyrolsku, kam s sebou vzal malého Emila.[1] Po skončení války se již natrvalo přestěhoval do Spojených států a v roce 1924 se usadil v Los Angeles.[2]

Spolu se svým synem Emilem Kosou Jr. nejprve pracoval v Kalifornii na výzdobách kostelů a sálů.[5][6] Od poloviny třicátých let do začátku padesátých let pracoval ve filmové společnosti 20th Century Fox Studios, kde vytvářel filmové kulisy.[1] Kromě svého zaměstnání se věnoval malování a vyráběl loutky jako modely pro své obrazy. Maloval a vystavoval v Los Angeles až do své smrti v roce 1955.[2]

Věnoval se krajinomalbě, která nevzbuzovala velký zájem. Úspěšnější byl s rozměrnými květinovými zátišími v postimpresionistickém stylu s jasným světlem a pastelovými barvami. Od toku 1930 byl členem Kalifornského uměleckého klubu a později byl přijat do Klubu malířů a sochařů v Los Angeles.[1]