Emanuel Hauner

Od roku 1905 zastával funkci v Jednotě přátel filosofie, zároveň publikoval v řadě okultistických časopisů, např. v časopisu Nové Slunce zveřejňuje články Julius Zeyer a okultismus a Doktor Faust.

V prvním desetiletí uvažoval Hauner spolu s moravským hermetikem Otakarem Griesem o vydávání hermetické revue a dokonce založení české hermetické školy. Po neúspěšném shánění financí nakonec Griese sám založil a financoval časopis Isis, Hauner do něj přispíval pod pseudonymem Platon.

Emanuel Hauner byl vášnivým sběratelem knih, starých mincí a medailí, ve své době patřil mezi nejvýznamnější pražské numismatiky a bibliofily. Svou sbírku starých tisků však v době první světové války prodal, aby uživil rodinu.

V roce 1912 Hauner vstoupil do katolické mystické literární společnost Sursum, čímž začala jeho postupná konverze ke katolictví, literárním výsledkem je kniha Volání do kosmu z roku 1919.

Po první světové válce se Emanuel Hauner stal poradcem nakladatele Bohumila Jandy, který v Praze vydával okultisticky zaměřenou edici Sfinx. Hauner v Jandově nakladatelství vydal druhé vydání svého Spiritualistického slovníku, k jiným knihám napsal předmluvy a úvody, některé z knih redigoval.

Kromě svého slovníku přispěl hermetismu především překladem knihy Dogma a rituál vysoké magie od Éliphase Léviho, která je považována za nejdůležitější dílo novodobého hermetismu, pro řadu předních českých hermetiků se tato kniha stala jakousi hermetickou biblí. Kniha vyšla ve dvou svazcích u O. Grieseho v Přerově v letech 1918 a 1919, z finančních důvodů byl její text zredukován.

Hauner byl především organizátorem českého hermetického hnutí, udržoval také kontakt hnutí s pařížským centrem Papuse. Jeho plány organizace hermetiků v Čechách a plány na šíření hermetických idejí ale ztroskotaly pro nedostatek financí.

Ve dvacátých letech 20. století se Hauner začal hermetikům názorově vzdalovat, pokračovala jeho konverze ke katolictví a začal se přibližovat premonstrátskému řádu. Při pohřbu opata želivského kláštera Kosmase opustil s konečnou platností hermetismus a začal působit ve zdejším klášteře.

Emanuel Hauner byl pohřben na hřbitově u kostela sv. Matěje v pražské Šárce.

• Sabbathy duše (1899)
• Stručný nástin některých tajných společností (1905)
• Slovníček spiritualistický (1911, 1923)
• Volání do kosmu (pod pseudonymem Aurel Vlach, 1919)
• Konventní a farní chrám Páně titulu Narození Panny Marie v Želivě (1940)
• Vlastnické knižní značky premonstrátské (1940)
• Želiv a Leskovci
• Premonstrátské medaile, jetony, známky a odznaky bývalé českomoravské cirkárie (1942)

• FORST, Vladimír, a kol. Lexikon české literatury : osobnosti, díla, instituce. 2/I. H-J. Praha: Academia, 1993. 589 s. ISBN 80-200-0468-8.
• Milan Nakonečný: Novodobý český hermetismus (ISBN 80-85255-85-5)
• Sursum 1910–1912 (Galerie hlavního města Prahy, ISBN 80-7010-044-3)

• Obrázky, zvuky či videa k tématu Emanuel Hauner na Wikimedia Commons
• Seznam děl v Souborném katalogu ČR, jejichž autorem nebo tématem je Emanuel Hauner
• BARÁNKOVÁ, Alžběta. Konverze a rekonverze Emanuela Haunera v období fin de siècle. Praha, 2013 [cit. 2021-03-10]. 53 s. Bakalářská práce. Univerzita Karlova v Praze, Filozofická fakulta. Vedoucí práce Daniel Vojtěch. Dostupné online.
• Emanuel Hauner (1875-1943) - životopis
• Životopis
• Soupis pražských domovských příslušníků 1830-1910, Hauner, Emanuel *1875