Emanuel Mendel Baumgarten

Narodil se v Kroměříži[1] v tradiční židovské rodině Moshe Baumgartena a jeho ženy Pessil (Pesel)[2] a všeobecné vzdělání včetně studia tóry získal na různých ješivách, které navštěvoval soukromě.[3] V roce 1848 přišel do Vídně, kde studoval ekonomii a aktivně se zapojil do vídeňského židovského a německého literárního a žurnalistického života.

V roce 1861 byl zvolen do vídeňské městské rady a stal se tak jedním z prvních Židů v Rakousku, který působil v této funkci. Za pomoc při záchraně zraněných vojáků z rakousko-pruské války a svým aktivitám pro obecné dobro, mu císař František Josef I. udělil Zlatý kříž za zásluhy s korunou.

Po mnoho let působil jako člen městské rady a byl také jedním ze zakladatelů rabínského semináře a vídeňské pobočky světové židovské společnosti.

Baumgarten udělal hodně pro uprchlíky, kteří přišli do Rakouska z Ruska a Rumunska a podpořili zřízení haličských židovských škol.

S manželkou Veronikou (Lori) rozenou Milchspeiser měl pět dětí. Jeho žena pocházela ze Slavkova u Brna.[2] Na náhrobku je Braumgartner uváděn jako čestný občan Slavkova.

Literární činnost

Emmanuel Baumgarten byl redaktorem ekonomicko-politického deníku Der Fortschritt.

Ve věku 18 let vydal svou knihu „Ruth“ – „Melissa vypráví Elimelechův příběh a jeho rodiny ve čtyřech písních“.

V roce 1854 Baumgarten přeložil do němčiny knihu „Chovot ha-levavot (Povinnosti srdcí)“ španělského rabína Bachja ibn Pakudy.

Náhrobek Emanuela Baumgartena a jeho manželky Deborah (Lori) ve staré židovské části Ústředního hřbitova ve Vídni