Elo Romančík

Elo (Emanuel) Romančík (17. prosince 1922, Ružomberok9. října 2012, Bratislava[1]) byl slovenský herec. V 50. letech 20. století krátce i poslanec Národního shromáždění ČSR.

Elo Romančík
Narození17. prosince 1922
Ružomberok
Úmrtí9. října 2012 (ve věku 89 let)
Bratislava
Povoláníherec, politik a televizní herec
Oceněnízasloužilý umělec
DětiIvan Romančík
Funkceposlanec
Některá data mohou pocházet z datové položky.
Chybí svobodný obrázek.

Život

K herectví získal vztah od svého otce, který se v mládí věnoval ochotnickému divadlu. Už na lidové škole učitelé rozpoznali jeho herecký talent a dávali mu příležitost, aby se projevil. V době studií na gymnáziu už vystupoval na literárních večírcích a ve škole také dostal i svoji první hereckou příležitost. Po absolutoriu na gymnáziu pracoval ve stavební firmě.

Na profesionální divadelní scénu se dostal na prknech Slovenského komorního divadla v Martině. Výběrová komise jej vybrala ze šestnácti uchazečů společně s jedním dalším mladým hercem. V martinském divadle pobyl plných jedenáct let. V roce 1956 přešel do bratislavské činohry SND, kde patřil k dominantním hereckým osobnostem. Ztvárnil zde množství zajímavých postav. Hrál i ve vícero známých filmech. Spolu s herečkou Máriou Kráľovičovou byl prvním hercem ve slovenské televizní inscenaci Dovidenia Lucienne !. Inscenace byla odvysílána naživo 15. května 1957 z bratislavského studia Československé televize.

V televizi působil v prvních úspěšných seriálech. Působil i v mnohých rozhlasových inscenacích. Znám byl také svojí malířskou zálibou, karikaturním způsobem prý zachytil téměř všechny své herecké kolegy. V důchodu se věnoval fotografování, filmování a práci na zahradě.

Krátce se angažoval i politicky. Ve volbách roku 1954 byl zvolen jako bezpartijní poslanec do Národního shromáždění ve volebním obvodu Martin-venkov. V parlamentu setrval do března 1957, kdy rezignoval a nahradil ho Alexander Paulovič.[2][3]

V roce 1951 se stal laureátem Státní ceny a roku 1968 jmenován zasloužilým umělcem.[4][5] Jeho synem je herec Ivan Romančík.

Filmografie

  • 1951 Boj se skončí zítra (Jakub)
  • 1953 Pole neorané (Pavel Húščava)
  • 1953 Rodná zem (Jurek)
  • 1956 Prověrka lásky (Juraj Horálik)
  • 1957 Dovidenia Lucienne
  • 1959 Dům na rozcestí (MUDr. Juraj Belan)
  • 1959 Kapitán Dabač (Pavol Garaj)
  • 1960 Na pochodu se vždy nezpívá (Martin Gonda)
  • 1960 Tři tuny prachu (Spára)
  • 1961 Králíci ve vysoké trávě (otec)
  • 1961 Pokořené řeky (Ján Kolesár)
  • 1962 Půlnoční mše (dr. Harman)
  • 1967 Volání démonov (ředitel Černek)
  • 1969 Kladivo na čarodějnice (Lautner)
  • 1973 Dolina (leutnant)
  • 1975 Tetované časem (Popelár)
  • 1975 Život na útěku (mjr. Zvara)
  • 1977 Kamarádka Šuška (Hronec)
  • 1978 Poéma o svědomí (Borovský)
  • 1979 Smrt šitá na míru (biskup)
  • 1981 Pomocník (Štefan Riečan)
  • 1985 Skleníková Venuše (prof. Čajovec)
  • 1986 Šestá věta (Slančík)

Odkazy

Reference

V tomto článku byl použit překlad textu z článku Elo Romančík na slovenské Wikipedii.

  1. Zomrel významný slovenský herec Elo Romančík [online]. [cit. 2012-10-09]. Dostupné online.
  2. jmenný rejstřík [online]. Poslanecká sněmovna Parlamentu České republiky [cit. 2012-01-30]. Dostupné online. (česky)
  3. BOX-FOLDER-REPORT: 17-1-99 TITLE:On the Eve of Elections [online]. osaarchivum.org [cit. 2012-01-30]. Dostupné v archivu pořízeném dne 2016-03-08. (anglicky)
  4. BOX-FOLDER-REPORT: 15-5-92 TITLE:National Assembly 1954-1960 [online]. osaarchivum.org [cit. 2012-01-30]. Dostupné online. (anglicky)[nedostupný zdroj]
  5. Kandidáti Národní fronty pro volby do Národního shromáždění. Rudé právo. Listopad 1954, roč. 35., čís. 311, s. 2. Dostupné online.

Externí odkazy

This article is issued from Wikipedia. The text is licensed under Creative Commons - Attribution - Sharealike. Additional terms may apply for the media files.