Balfourova deklarace

Přestože se tato deklarace nazývá podle ministra zahraničí Balfoura, byla sepsána lordem Alfredem Milnerem.[1] Balfourova deklarace není konkrétní a ponechává možnost různého výkladu, přesto byla důležitým mezníkem v postoji Spojeného království vůči vzniku židovského státu.

Originální text Balfourovy deklarace.

Následující je překlad textu Balfourovy deklarace, k němuž je připojen na stroji psaný a ručně podepsaný dopis Arthura Jamese Balfoura.

Ministerstvo zahraničí

2. listopadu 1917

Drahý lorde Rothschilde,

s velkou radostí Vám zasílám jménem vlády Jeho Veličenstva následující prohlášení sympatií s židovskými sionistickými aspiracemi, které bylo předloženo a schváleno Kabinetem.

„Vláda Jeho Veličenstva pohlíží příznivě na zřízení národní domoviny židovského lidu v Palestině a vynasnaží se, aby tohoto cíle bylo dosaženo, přičemž se jasně rozumí, že nebude učiněno nic, co by mohlo poškodit občanská a náboženská práva existujících nežidovských společenství v Palestině nebo práva a politické postavení Židů v jakékoliv jiné zemi.“

Byl bych vděčen, kdybyste mohl předat toto prohlášení na vědomí Sionistické federaci.

Upřímně Váš
Arthur James Balfour.

Deklarace měla dva nepřímé důsledky: vznik židovského státu a chronický konflikt mezi Araby a Židy po celém Středním východě.

„Dvojí povinnost“ vůči oběma komunitám se rychle ukázala jako neudržitelná; Britové následně dospěli k závěru, že je nemožné uklidnit obě komunity v Palestině pomocí různých sdělení pro různé cílové skupiny.

Následovalo prohlášení britské politiky z 3. června 1922 (Churchillova bílá kniha), které se vztahuje k budoucímu uspořádání Palestiny. Spojené království v tomto dokumentu rovněž mimo jiné upřesňovalo, jak vnímá Balfourovu deklaraci z roku 1917. Po arabské vzpouře v Palestině v letech 1936–1939 a s rostoucím celosvětovým napětím v období před druhou světovou válkou schválil britský parlament bílou knihu z roku 1939 - svoje poslední formální prohlášení o vládní politice v mandátní Palestině - prohlášení, že Palestina by se neměla stát jen židovským státem, a omezení židovské imigrace. Tato politika trvala, dokud se Britové v roce 1948 mandátu nevzdali a sloužila pouze ke zdůraznění zásadních obtíží Británie při plnění mandátních povinností.