Eliška Fučíková
Eliška Fučíková, (* 28. srpna 1940, Praha) je česká historička umění, specializující se na malířství, kresbu a grafiku rudolfinského manýrismu, problematiku památkové péče a restaurování. Pracovala jako vědecká pracovnice Ústavu pro teorii a dějiny umění ČSAV, v letech 1993–2004 byla ředitelkou odboru památkové péče Kanceláře prezidenta republiky a v letech 2005–2012 odborná konzultantka Senátu České republiky.
| PhDr. Eliška Fučíková, CSc. | |
|---|---|
| Narození | 28. srpna 1940 Praha  Protektorát Čechy a Morava |
| Povolání | historička umění |
| Alma mater | Univerzita Karlova CSc. |
| Ocenění | Cena AV ČR za vědecké dílo |
 Seznam děl v Souborném katalogu ČR | |
| Některá data mohou pocházet z datové položky. Chybí svobodný obrázek. | |
Život a kariéra
Narodila se v rodině sběratele a bibliofila Jana Fučíka (1940–1953). Roku 1957 maturovala na SVVŠ. V letech 1958–1963 vystudovala dějiny umění na Filozofické fakultě Univerzity Karlovy (prof. Jan Květ, Jaromír Neumann a Jaroslav Pešina) a získala zde doktorát filosofie.
V letech 1962–1963 byla asistentkou a v letech 1963–1966 řádnou vědeckou aspirantkou Ústavu teorie a dějin umění ČSAV, kde roku 1971 obhájila kandidátskou disertační práci. V letech 1966–1991 pracovala jako vědecká pracovnice ústavu Oddělení umění raného novověku, zaměřila se na malířství, kresbu a grafiku renesance a manýrismu na dvoře Rudolfa II. V sedmdesátých letech spolupracovala na II./1. svazku akademických Dějin českého výtvarného umění, podílela se na organizaci a katalogu první souborné mezinárodní výstavy rudolfinského umění "Prag um 1600. Kunst und Kultur am Hofe Rudolfs II.", konané v Essenu a ve Vídni roku 1988. Společně s Beket Bukovinskou a Ivanem Muchkou je také spoluautorkou publikace Kunst am Hofe Rudolfs II., která vyšla roku 1988 německy, česky a francouzsky. Podílela se na koncepci a realizaci mezinárodní výstavy "Rudolf II. a Praha. Císařský dvůr a residenční město jako kulturní a duchovní centrum střední Evropy", která byla uspořádána roku 1997 v Praze. Byla na ní kurátorkou sekce Malířství a kunstkomora a zpracovala většinu textů v katalogu. V návaznosti na tuto výstavu se v letech 1997–1998 podílela na řešení grantového projektu Rudolf II., Praha a svět.
Od roku 2000 se v Ústavu dějin umění účastnila projektu výzkumného centra Studia Rudolphina, v jehož stejnojmenném bulletinu publikovala několik statí. V rámci centra se zúčastnila mezinárodních projektů na téma císařský dvůr Rudolfa II. a panovnické dvory střední Evropy.
Již při vzniku Obrazárny Pražského hradu v letech 1963-1965 se jako asistentka prof. Jaromíra Neumanna podílela na výzkumu a publikaci.[1] Dále pak vytvořila novou expozici obrazárny v letech 2000-2002.
K jejím velkým projektům patřily organizování stálé expozice Příběh Pražského hradu s obsáhlým průvodcem kolektivu autorů z roku 2004[2] a výstava Inter arma silent musae? Albrecht z Valdštejna, připravená spolu s Ladislavem Čepičkou ve Valdštejnské jízdárně v Praze s katalogem autorského kolektivu z roku 2007.
Odkazy
Reference
- Fučíková, Eliška - Obrazárna Pražského hradu. In: Pražský sborník historický 2, 1965, s. 132-133.
- Benešovská, Klára - Bravermanová, Milena - Frolík, Jan - Fučíková, Eliška - Hatala, Martin - Chotěbor, Petr - Lukeš, Zdeněk - Maříková-Kubková, Jana - Muchka, Ivan Prokop - Suchý, Marek: Příběh Pražského hradu, průvodce výstavní expozicí gotického podlaží Starého královského paláce Pražského hradu, Správa Pražského hradu 2004
Literatura
- Lubomír Slavíček (ed.), Slovník historiků umění, výtvarných kritiků, teoretiků a publicistů v českých zemích a jejich spolupracovníků z příbuzných oborů (asi 1800–2008), Sv. 1, s. 331-333, Academia Praha 2016, ISBN 978-80-200-2094-9
