Eleonora z Blois

Byla dcera hraběte Štěpána z Blois a Adély, dcery Viléma Dobyvatele. Pravděpodobně v rozmezí let 1120-1125 se stala manželkou Rudolfa z Vermandois, králova bratrance.[1] Rudolf krátce po narození jediného syna při obléhání hradu přišel o oko a král jej jmenoval královským senešalem.

Roku 1142 hrabě Eleonoru zapudil a oženil se s mladou Petronilou, dcerou akvitánského vévody Viléma a sestrou nové francouzské královny. Důvodem bylo údajné příliš blízké příbuzenství, které mu odsvědčili tři francouzští biskupové.

Eleonora byla sestrou,[3] ne neteří Theobalda ze Champagne, který se rozhodl bránit rodinnou čest a majetek a na jeho stranu se postavil i Bernard z Clairvaux. Církevní koncil v Lagny potvrdil platnost Rudolfova prvního manželství, papežský legát Yves ze Saint-Laurent suspendoval tři provinilé biskupy a nad hrabětem a jeho hrabstvím vyhlásil interdikt.[4][1] Král Ludvík VII. stál na straně svého senešala, se svými vojáky napadl hrabství Champagne a po požáru místního kostela se celý život trápil výčitkami nad tisíci ubožáky, kteří tam uhořeli. Roku 1143 zúčastněné strany uzavřely mír. Exkomunikovaný Rudolf zůstal s Petronilou a během královy křížové výpravy byl jedním z regentů království.

Roku 1148 v Remeši došlo ke konsistoři, které se zúčastnila i Eleonora s příbuzenstvem.

Eleonora z Blois však pravila, že zpět muže, jehož duše jí byla uloupena, již nechce a manželství bylo rozvedeno za podmínky, že bude opuštěné ženě vráceno věno. Tehdy vyšlo najevo, že k vrácení věna již došlo a hrabě Theobald již odškodnění za sestřinu pohanu dostal. Elonora zemřela zřejmě krátce poté.