Eleonora Marie ze Schwarzenbergu

Eleonora Marie ze Schwarzenbergu
Eleonora Marie ze Schwarzenbergu
Narození	1812; Vídeň ; Rakouské císařství
Úmrtí	1873 (ve věku 60–61 let); Třeboň ; Rakousko-Uhersko
Choť	Jan Adolf II. ze Schwarzenbergu
Děti	Marie Leopoldina z Valdštejna; Adolf Josef ze Schwarzenbergu
Rodiče	Mořic z Lichtenštejna a Leopoldina Esterházyová z Galanty
Příbuzní	Leopoldine Liechtenstein (sourozenec); Adolf Arnošt z Valdštejna-Wartenbergu (vnuk)
	multimediální obsah na Commons
	Některá data mohou pocházet z datové položky.

Eleonora Marie ze Schwarzenbergu, rozená z Lichtenštejnu (25. prosince 1812 Vídeň – 27. srpna 1873 Třeboň) byla aristokratka vídeňského dvora, mecenáška, která svou dobročinnou činnost realizovala zejména podporou výstaveb nemocnic a vedením spolků na podporu dětí, tělesně postižených, bezdomovců i veteránů. Za svou charitativní činnost byla vyznamenána Mezinárodní radou žen. Věnovala se i architektuře a interiérovému designu.

Život

Eleonora Marie ze Schwarzenbergu, rozená z Lichtenštejnu

Eleonora Marie byla dcerou knížete Mořice Jana z Lichtenštejnu a Leopoldiny rozené kněžny Esterházy von Galanta. Její otec byl významný důstojník rakouské armády, který vyjednával s Napoleonem po bitvě u Ulmu, účastnil se bitvy u Slavkova i bitvy národů u Lipska. Po brzké smrti otce v roce 1819 měla Eleonora a její dvě sestry zajištěny odpovídající vzdělání typické pro tehdejší šlechtičny. Jeho součástí byl historie, hra na hudební nástroj, společenská konverzace, výuka cizích jazyků nebo kurzy výtvarného umění. Eleonora se nadchla pro historii, vedla si zápisník s chronologickou posloupností papežů, evropských panovníků, atd. Také ji zajímala krajinářská a zahradní architektura, stejně jako její matku, zároveň ale byly pro ni podnětem časté návštěvy zámků Esterházy a Lednice, kde v době jejího mládí byly budovány zahrady a parky v duchu romantismu. Dochoval se i její skicář s krajinnými a architektonickými prvky.

Manželství

V roce 1829 požádal o ruku Eleonory budoucí vládnoucí kníže Jan Adolf II. ze Schwarzenbergu. To bylo poměrně neobvyklé, dědici si většinou brali prvorozené dcery. Vzhledem k jeho postavení a rozsáhlým majetkům se jednalo pro Eleonoru o nejlepší možnou partii. Její matka se sňatkem souhlasila, později souhlasil i ženichův otec, zásnuby páru proběhly v prosinci 1829. Manželská smlouva byla potvrzena 17. května za přítomnosti nejen snoubenců a jejich nejbližších příbuzných, ale také za účasti vážených svědků – knížete Metternicha a knížete Jana I. z Lichtenštejna. Svatba proběhla 22. května v kostele svatého Michaela ve Vídni. Svatební obřad platila atypicky rodina ženicha, oslavy a lidové slavnosti pro 230 000 schwarzenberských poddaných a divadelní představení pro obyvatele Krumlova a Třeboně se konaly až do září. I jitřní dar novomanžela byl velkorysý v podobě briliantových šperků za více než 11 000 zlatých. Jejich manželství je dle dostupných zdrojů hodnoceno jako šťastné a jejich vztah jako velmi intenzivní.

Odkazy

Literatura

BOUŠKA, Jan: Cesta kněžny Eleonory ze Schwarzenbergu do Británie roku 1838 a její syn Walter Prosper. Bakalářská práce, Univerzita Karlova, Filozofická fakulta, obhájeno 2017, 73s.

Externí odkazy

This article is issued from Wikipedia. The text is licensed under Creative Commons - Attribution - Sharealike. Additional terms may apply for the media files.