Elektronické mýtné

Elektronické mýtné je moderní způsob, jak se zpoplatňuje užívání pozemních komunikací pomocí elektronického sledování pohybu vozidel. Vozidla musejí být vybavena příslušnou palubní jednotkou.

Mýtná brána na Pražském okruhu nedaleko Řep a Zličína

Používají se dva základní typy systémů:

  • mikrovlnný, při němž vozidla jsou sledována pomocí takzvaných mýtných bran, tedy portálů nad vozovkou s detektory vozidel (snímači mikrovlnného signálu a kamerami). Je použit ve většině evropských zemích, standardizován v rámci Evropské unie.
  • satelitní, které umožňuje celoplošné sledování vozidel nejen na speciálně vybavených komunikacích. Je použit pouze v Německu, a i tam je doplněn mikrovlnným kontrolním systémem.

Systém elektronického mýtného může být kombinován se systémem poplatků hrazených pomocí dálničních známek a s financováním prostřednictvím silniční daně. Oba systémy lze využít i k dalším účelům, k nimž může posloužit sledování vozidel.

Výběr poplatků za užívání dálnice systémem elektronického mýtného zavedlo Rakousko, Německo a Švýcarsko. V roce 2005 podobný systém chystaly kromě Česka také Spojené království, Portugalsko nebo Slovinsko.[1] Slovensko chystá mýtné od roku 2009, Spojené království, Švédsko a Maďarsko od roku 2008, Polsko v roce 2010 a Belgie někdy po roce 2013.[2]

Elektronické mýtné v Česku
Podrobnější informace naleznete v článku Elektronické mýtné v Česku.
Dopravní značka upozorňující na začátek úseku, za nějž se platí elektronické mýtné

V Česku bylo elektronické mýtné pro vozidla s celkovou hmotností nad 12 tun zavedeno od 1. ledna 2007 novelou Zákona o pozemních komunikacích (13/1997 Sb.) na 970 kilometrech dálnic a silnic pro motorová vozidla, kde je vybudováno asi 178 mýtných bran. Na rozdíl od Německa se vztahuje i na autobusy, ač byly silné snahy alespoň veřejnou linkovou dopravu z povinnosti vyjmout. Od 1. ledna 2008 se začalo platit na 200 kilometrech silnic I. třídy.

Elektronické mýtné v Německu

Na německých dálnicích je od 1. ledna 2005 systém kombinující satelitní navigaci s využitím systému sítí mobilních telefonů, provozovatelem je společnost Toll Collect.[3] Palubní jednotka (OBU, On-Board Unit) zapůjčená od provozovatele systému za jízdy získává informace o aktuální poloze vozidla pomocí satelitního systému GPS, a ty shromažďuje a na konci cesty (při opouštění placeného úseku) hromadně odesílá jako SMS zprávu do výpočetního centra Toll Collect. OBU má i modul DSRC, který je schopen komunikovat s mikrovlnnými stanovišti (mýtnými branami). Těch je v Německu 300 a jsou využívána ke kontrole placení mýtného. Kontrolu za jízdy provádějí mobilní jednotky BAG.[4]

Alternativní možností je zaplacení průjezdu on-line po internetu, nebo u terminálů, které připomínají svým vzhledem bankomat, umístěných na čerpacích stanicích na dálnici nebo ve městech v bízkosti dálničního nájezdu či na tzv. Autohofech, kde je možno zadat trasu cesty.

Elektronickému mýtnému podléhají nákladní automobily s celkovou hmotností větší než 12 tun, autobusy však poplatku nepodléhají.

Poplatky jsou mezi 9–14 eurocenty za kilometr v závislosti na počtu náprav a emisní třídě.

Do systému spadá 12 000 kilometrů dálniční sítě.

Elektronické mýtné v Rakousku

V Rakousku byl mikrovlnný systém elektronického mýtného spuštěn 1. ledna 2004.[4] Palubní jednotka (OBU, on-board-unit) komunikuje s externími zařízeními na mikrovlnném principu (DSRC).

Investorem byla firma Asfinag, provozovatelem je firma Europass, technické řešení realizovala firma Kapsch.

Mýtném podléhají téměř všechny dálnice a rychlostní komunikace, tedy síť o délce asi 2000 kilometrů. Na jednotlivých úsecích jsou vybudovány mýtné brány, které jsou spojeny s centrálou.

Elektronické mýtné na Slovensku
Podrobnější informace naleznete v článku Elektronické mýtné na Slovensku.

Od 1. ledna 2010 začíná elektronické mýto platit na Slovensku, které se budou vztahovat pro všechna vozidla nad 3,5 tuny a autobusy jedoucí po slovenských dálnicích, rychlostních silnicích i silnicích I. třídy.[5]

Elektronické mýtné ve Švýcarsku

Poplatky jsou vybírány na všech silnicích u vozidel nad 3,5 tuny. Jsou závislé na hmotnosti vozidla (platí se ujeté tunokilometry). Palubní jednotka Tripon komunikuje s vnějšími zařízeními prostřednictvím mikrovlnného systému DSRC (Dedicated Short Range Communication), silnice jsou vybaveny mýtnými branami.

Elektronické mýtné v Chorvatsku

Pro cestování v Chorvatsku můžete využít elektronického systému placení s ENC krabičkou. Tyto krabičky poskytují dvě společnosti Hrvatske autoceste (HAC) a Autocesta Rijeka Zagreb (ARZ Archivováno 21. 7. 2017 na Wayback Machine). Baterie by měla vydržet asi 5 let a přístroj je volně přenosný mezi vozidly stejné kategorie.

ENC krabičku můžete využívat na těchto úsecích:

  • A1 Zagreb – Split – Ploče (Hrvatske autoceste)
  • A6 Zagreb – Rijeka (Autoceste Rijeka Zagreb)
  • A3 Bregana – Zagreb – Lipovac (Hrvatske autoceste)
  • A5 Beli Manastir – Osijek – Svilaj (Hrvatske autoceste)
  • A4 Zagreb – Varaždin – Goričan (Hrvatske autoceste)
  • Most na Krk (Autoceste Rijeka Zagreb)
  • A7 Rupa – Rijeka (Autoceste Rijeka Zagreb)
  • D532 Baška Voda – Zagvozd (tunel Sveti Ilija)
  • A8 a A9 Istrijský ysilon (Bina Istra)

Související články

Reference
  1. Zdeněk Lokaj: Mýtné se začne fungovat od ledna 2007 (iDnes, 31. 10. 2005)
  2. Antimonopolní úřad rozhodne, zda tendr na mýtné byl v pořádku Archivováno 29. 9. 2007 na Wayback Machine (20. 12. 2005, doprava.cz)
  3. Toll Collect, provozovatel systému elektronického mýtného v Německu
  4. Pavel Louda: Elektronické mýtné přichází Archivováno 28. 9. 2007 na Wayback Machine (28. 12. 2004, Computerworld 43/2004)
  5. Slovensko od ledna zavádí elektronické mýto

Externí odkazy
This article is issued from Wikipedia. The text is licensed under Creative Commons - Attribution - Sharealike. Additional terms may apply for the media files.