Ekomuzeologie
Ekomuzeologie se snaží muzejními prostředky zachytit dokumentaci přírody a kultury[1] na určitém teritoriu za přímé účasti komunity. Zahrnuje historický, památkový i přírodovědecký aspekt. Zabývá se sbíráním, dokumentováním, zkoumáním, konzervováním a prezentováním přírodní a kulturní situace.
Historie ekomuzeologie
První definici ekomuzeologie vytvořil v roce 1971 Huges de Varine, kdy pro francouzské Ministerstvo životního prostředí definoval slovo "ecomuseé". Propagátorem ekomuzeologie je Georges Henri Riviere. Vzorové ekomuzeum bylo založeno v Le Creusot jako představitel účinků průmyslového rozvoje na hospodářské, sociální a kulturní poměry daného území.
Ekomuzea
Záměrem ekomuzeologie je vytvoření ekomuzeí. Ekomuzeum pracuje interdisciplinárně, vztahuje se na definované teritorium. Obyvatelé tohoto teritoria jsou zapojováni do různých aktivit.
Ekomuzea a projekty hlásící se k ekomuzejnictví v Česku
- Ekomuzeum Růže
- Ekocentrum Kavyl
- Archeoskanzen Modrá
Reference
- v širokém antropologickém smyslu pojmu kultura, viz heslo Kultura.
Externí odkazy
Obrázky, zvuky či videa k tématu ekomuzeologie na Wikimedia Commons - Nová muzeologie a ekomuzeologie, PhDr. Jan Dolák, FF MU, vyšlo též Věstník Asociace muzeí a galerií číslo 1/2004
- Outlook on Ecomuseum[nedostupný zdroj] - se věnuje problematice ekomuzeí.
