Ejn Curim

Ejn Curim (hebrejsky עֵין צוּרִים, doslova „Pramen skal“, v oficiálním přepisu do angličtiny En Zurim[2], přepisováno též Ein Tzurim) je vesnice typu kibuc v Izraeli, v Jižním distriktu, v Oblastní radě Šafir.

Ejn Curim
עין צורים
Vjezd do vesnice Ejn Curim
Poloha
Souřadnice31°41′41″ s. š., 34°43′7″ v. d.
Nadmořská výška53 m n. m.
StátIzrael Izrael
distriktJižní
oblastní radaŠafir
Ejn Curim
Rozloha a obyvatelstvo
Počet obyvatel790 (2014[1])
Správa
Vznik1949
Zakladatelvysídlenci z Guš Ecion
Oficiální webwww.ein-tzurim.org.il
PSČ79510
multimediální obsah na Commons
Některá data mohou pocházet z datové položky.

Geografie

Leží v nadmořské výšce 53 metrů v pobřežní nížině, v regionu Šefela. Západně od osady protéká vodní tok Lachiš.

Obec se nachází 11 kilometrů od břehu Středozemního moře, cca 42 kilometrů jižně od centra Tel Avivu, cca 52 kilometrů jihozápadně od historického jádra Jeruzalému a 5 kilometrů jihozápadně od města Kirjat Mal'achi. Ejn Curim obývají Židé, přičemž osídlení v tomto regionu je etnicky převážně židovské.

Ejn Curim je na dopravní síť napojen pomocí dálnice číslo 3.

Dějiny

Původní vesnice Ejn Curim v Guš Ecion roku 1947.

Ejn Curim byl založen v roce 1949.[2] Původně ale tato osada vznikla již 23. října 1946, a to v hornatém regionu Guš Ecion, jižně od Jeruzaléma, kde se utvořil blok čtyř židovských osad. Zakladateli této osady byli členové organizace mládežnické sionistické organizace Bnej Akiva, kteří předtím procházeli vývikem v Tirat Cvi. Během války za nezávislost v roce 1948 byly ale všechny tyto vesnice dobyty arabskými jednotkami a jejich přeživší obyvatelé zajati jordánskými silami.[3] Obránci Ejn Curim (společně s osadníky z Revadim a Masu'ot Jicchak) kapitulovali 14. května 1948 a složili zbraně do rukou vítězné Arabské legie.[4]

Po konci války se osadníci z Ejn Curim ze zajetí vrátili a roku 1949 založili v nynější lokalitě novou vesnici (nedaleko odtud vyrostla rovněž osada Masu'ot Jicchak – další vesnice původně stojící v Guš Ecion). Jde o nábožensky orientovaný kibuc.[3][5]

Místní ekonomika je založena na zemědělství (rostlinná výroba, chov drůbeže). Dále je tu průmysl a turistický ruch. Probíhá stavební expanze (120 nových bytových jednotek).[5] Funguje tu ješiva a centrum náboženských studií מרכז יעקב הרצוג – Merkaz Ja'akov Herzog.[6]

Demografie

Podle údajů z roku 2014 tvořili naprostou většinu obyvatel v Ejn Curim Židé (včetně statistické kategorie "ostatní", která zahrnuje nearabské obyvatele židovského původu ale bez formální příslušnosti k židovskému náboženství).[1]

Jde o menší obec vesnického typu s dlouhodobě kolísající populací. K 31. prosinci 2014 zde žilo 790 lidí. Během roku 2014 populace klesla o 14,2 %.[1]

Vývoj počtu obyvatel Ejn Curim[1][7][8]
Rok 1961 1972 1983 1995 2001 2003 2004 2005 2006 2007 2008 2009 2010 2011 2012 2013 2014
Počet obyvatel146339492546516525537540850109911551086110311251108921790

Odkazy

Reference

  1. יישובים 2014 [online]. Izraelský centrální statistický úřad [cit. 2015-10-28]. Dostupné v archivu pořízeném dne 2015-11-17. (hebrejsky)
  2. יישובים 2013 [online]. Izraelský centrální statistický úřad [cit. 2015-08-05]. Dostupné v archivu pořízeném dne 2015-05-30. (hebrejsky)
  3. עין צורים [online]. yellowpages.co.il [cit. 2010-08-23]. Dostupné online. (hebrejsky)
  4. NAOR, Mordecai. The 20th Century in Eretz Israel. Kolín n.Rýnem: Könemann, 1998. Dostupné online. ISBN 3-89508-595-2. S. 258. (anglicky)
  5. עין צורים [online]. shaffir.org.il [cit. 2010-08-23]. Dostupné v archivu pořízeném dne 2010-08-12. (hebrejsky)
  6. עין צורים [online]. ein-tzurim.org.il/ [cit. 2010-08-23]. Dostupné online. (hebrejsky)
  7. רשימת היישובים, מאפיינים גיאוגרפיים ואוכלוסייה 1948,1961,1972,1983, 1995 [online]. Izraelský centrální statistický úřad [cit. 2010-08-23]. Dostupné v archivu pořízeném dne 2012-04-13. (hebrejsky)
  8. שם יישוב אנגלית a další seznamy demografického vývoje sídel [online]. Izraelský centrální statistický úřad [cit. 2010-08-23]. Dostupné v archivu pořízeném dne 2010-05-25. (hebrejsky)

Související články

Externí odkazy

This article is issued from Wikipedia. The text is licensed under Creative Commons - Attribution - Sharealike. Additional terms may apply for the media files.