Egon Zeis

Jeho otcem byl Emanuel Zeis, táborský starosta a poslanec Českého zemského sněmu. Egon se věnoval především ústavnímu a správnímu právu. K roku 1918 působil jako prezidiální tajemník zemské správní komise.[2] Poté jako soudce Nejvyššího správního soudu a později také jako jeho místopředseda (tzv. druhý president; prvním byl až do roku 1938 Emil Hácha). V letech 1930 až 1936 pracoval též jako člen Ústavního soudu Československé republiky, předtím byl od roku 1928 náhradníkem jeho soudce JUDr. Václava Kindla.

Z funkce místopředsedy Nejvyššího správního soudu byl odvolán na jaře 1944, avšak po skončení druhé světové války se do ní opět vrátil. Po únoru 1948 byl ale z justice propuštěn do výslužby pro „nedostatečný kladný poměr k ROH“.

• Egon Zeis: Nástin rakouského práva ústavního se zvláštním zřetelem k zemím koruny české, vlastním nákladem, Praha 1910
• Egon Zeis: Král. česká hospodářská akademie v Táboře, Královská česká hospodářská akademie v Táboře, Tábor 1914
• Egon Zeis: Služební poměr úředníků v podnicích hospodářských a lesnických podle zákona ze dne 13. ledna 1914 ř. z. č. 9, Edvard Reich, Olomouc 1914
• Egon Zeis: O publikaci zemských zákonů a nařízení zemských řádů, vlastním nákladem, Praha 1916
• Jaroslav Šafář, Egon Zeis: Finanční hospodářství obcí, J. Otto, Praha 1936
• Josef Kliment, Egon Zeis: Československé správní řízení, Právnické knihkupectví a nakladatelství V. Linhart, Praha 1937
• Egon Zeis: Zákony lesní, honební, rybářské a o ochraně výroby zemědělské, platné v zemi české a moravsko-slezské, Československý Kompas, Praha 1937