Eero Järnefelt

Eero Järnefelt byl synem generála Alexandra Järnefelta a baronky Elisabeth Järnefelt (z rodu Clodt von Jürgensburg).[4] Pochází ze švédsky mluvící rodiny, která měla silně v oblibě Finsko, jeho kulturu a jazyk, a jejíž původ sahá k baltské aristokracii.[5] V jeho umělecké rodině je spousta spisovatelů, skladatelů a umělců. Mezi ně se řadí i jeho sourozenci, kteří se později také proslavili, například Kasper (literární kritik), Arvid (soudce a spisovatel), Armas (skladatel a dirigent) a Aino (manželka Jeana Sibelia).[1]

Poté, co dokončil studia na soukromé akademii, začal mezi lety 1874–1878 studovat na Akademii výtvarného umění v Helsinkách. Roku 1883 odešel studovat do Carské akademie umění (jedním z jeho učitelů byl sám jeho strýc Mikhail Clodt) a o tři roky později školu opustil a ještě tentýž rok začal navštěvovat Julianovu akademii v Paříži a to do roku 1888. Zde s ním společně studoval i Tony Robert-Fleury. Järnefelt byl nejvíce ovlivňován naturalismus (realismus), a to zejména takovým, který prosazoval Jules Bastien-Lepage.

Roku 1889 se oženil s herečkou Saimi Swan. O tři roky později (1892) se poprvé vydal na cestu do národního parku Koli s Juhaniem Aho a jeho ženou – malířkou Venny Soldan-Brofeldt.[1] Nádhera parku jej natolik okouzlila, že místo začal pravidelně navštěvovat až do roku 1936.[6] Později se vydal několik studijních cest do Itálie (1894) a na Krym (1899). Téhož roku pomáhal organizovat mezinárodní výstavu konající se v Petrohradě, která byla sponzorována ruským časopisem a uměleckým hnutím Mir iskusstva.

Jeho dům, který se nachází v umělecké kolonii poblíž jezera Tuusula, byl navržen architektem Uskem Nyströmem a postaven roku 1901. Název domu „Suviranta“ v překladu znamená „Letní pláž“. Žil zde až do roku 1917, kde se přestěhoval do Helsinek, avšak i poté tento dům nadále patří jeho rodině, která jej dosud ponechává jako turistické lákadlo a je možné nechat se s průvodce po domě provést.[7][8]

Od roku 1902 až do roku 1928 vyučoval kreslení na Univerzitě v Helsinkách. Zde byl roku 1912 jmenován profesorem a sloužil jako předseda Finské akademie výtvarných umění.[1] Jeho posledním velikým dílem byl oltářní obraz pro kostel ve městě Raahe, který dokončil roku 1926. Hlavní a významná retrospektivní výstava jeho děl se konala roku 2013 a bylo na ní možno vidět několik jeho do té doby neznámých děl.

Järnefeltův autoportrét, neznámé datum

portrét Järnefelta, Akseli Gallen-Kallele, 1888

Järnefeltův portrét od Gunnara Berndtsona, 1892

krajinná malba okolí jezera Pielisjärvi v Národní parku Koli

• 
  Sběrači borůvek, 1888
• 
  Francouzská vinárna, 1888
• 
  Prádelna u břehu řeky, 1889
• 
  Večerní měsíc v létě, 1889
• 
  Krávy zahalené v dýmajícím trsu trávy, 1891
• 
  Saimi na lučině, 1892
• 
  Statkář a nádeníci, 1893
• 
  Potápka roháč, neznámé datum
• 
  Pálení chrastí (Pod jhem), 1893[9]
• 
  Lakušník štítnatý a říční kamení, 1895
• 
  Sokoli v lese, 1895
• 
  Ježíš a hříšná žena, 1908[10]
• 
  Jezerní břeh s rákosím, 1905
• 
  Děvčátko se psem, 1910
• 
  Léto v rozkvětu, 1918
• 
  V bouři s Ježíšem, 1926[11]
• 
  Obrácení apoštola Pavla na křesťanskou víru, 1932[12]

Portréty

• 
  Johan Philip Palmén, 1890
• 
  Jean Sibelius, 1892
• 
  Larin Paraske, 1893
• 
  Portrét umělcova syna, 1897 (Heikki Järnefelt (1891–1963))
• 
  Nelma, 1899 (Nelma Sibelius)
• 
  Leena, 1903 (Leena Järnefelt (1897–1991))
• 
  Tekla Hultin, 1905
• 
  Aino Sibelius, 1908
• 
  Juho Kusti Paasikivi, 1931
• 
  Carl Gustaf Emil Mannerheim, 1933
• 
  Pehr Evind Svinhufvud, 1933