Pálení chrastí (obraz)

Obraz namaloval Järnefelt během letního pobytu v oblasti Lapinlahti (Severní Savo) na farmě Rannan Puurula.[2] Žďáření se v této oblasti stále provádělo a Järnefelt si skicoval místní krajinu a fotografoval pracující lid, mezi nimiž i čtrnáctiletou služku Johannu Kokkonen z Väisälänmäki, držící větev břízy, kterou na plátně vyobrazil.[2][3][4][5] Finský název Raatajat rahanalaiset (česky otroci peněz či mzdy) odkazuje na 610. verš v 20. runě eposu Kalevaly začínající Tuop' on piika pikkarainen, raataja rahan-alainen,[6] v českém překladu od Josefa Holečka znějící Na to dívka služebnice, námezdnice, robotnice,[7] který pojednává o mladé služebné.[3] Až po výstavě ve Stockholmu roku 1897 se ujal název Kaski, česky ždáření či pálení chrastí,[2] název, který neměl u veřejnosti tak radikální společenské konotace.[5] Název měl změnit sám autor.[8]

• 
  Fotografie 14leté Johanny Kokkonen
• 
  Skica muže

V 90. letech 19. století se Järnefelt zviditelnil krajinomalbou a zobrazováním lidí. Jeho snahou bylo zobrazit život takový, jaký je, skutečný a bez zkrášlení.[5] Tento přístup je typický pro realismus a Järnefelt vyobrazoval chudý pracující lid, v tomto případě kopaničáře.[4] Žďáření bylo v Savonii běžné a jako osivo se používalo žito či ječmen, avšak kopaničáři nezískávali žádnou mzdu, ale žili pouze z úrody, která když byla malá, tak vedla k chudobě a žebráctví.[4] Malíř obraz namaloval zrovna v době, kdy byly klady a zápory této zastaralé zemědělské metody veřejně debatovány. Motiv obrazu se navíc stal aktuálním během slabé úrody v letech 1892 až 1893.[5] I přes svoji snahu o objektivní zobrazení si malíř adaptoval skutečnost a zesiloval její účinek.[5] Malíř odlišil cudnou dívku od ostatních tím, že pózuje stejně jako na fotografii a dívá se na diváka.[5] Navíc ji začernil oči sazemi, zvětšil břicho jako známku hladovění, její hlavu obklopil kouřem jakoby měla svatozář – čímž glorifikuje její práci a její pohled vyobrazil tak, jakoby se měl citelně dotknout diváka ve jménu těchto těžce pracujících lidí.[2][9][8] Její pohled obsahuje výčitku a udržuje diváka v zasmušilé, pasivní nejistotě.[8] Má jít o nový příklad nespočtu vyobrazení dětí, jež mají apelovat na sympatie společnosti, přičemž tento záměr autora je zřejmý pokud si místo dítěte představíme dospělého člověka zírajícího na diváka.[5] Obraz je označován jako politická malba a protest proti nespravedlnosti,[10] dle Valkonena však Järnefelt nezobrazil „společenskou bitevní hymnu proletariátu“, ale idealizovaný obraz tvrdě pracujícího lidu. Podle něj i přes to, že byl malíř znalý Tolstoje (Eerův bratr Arvid byl spisovatel) a tento obraz byl interpretován jako příklad tolstoismu – vyjádření sympatie vůči běžnému lidu, ideologický obsah, který mu dal autor, je jiný. Järnefelt, jenž měl aristokratický původ, se nesnažil obyčejný a tvrdě pracující lid pochopit, ale pro něj měla mít tvrdá práce stejný status jako příroda, zvířata nebo krajina.[5] Valkonen uvažuje také tom, že Järnefelt vyobrazil dívčin pohled právě takto, protože si možná uvědomil svůj odstup vůči těmto lidem.[8]

• Obrázky, zvuky či videa k tématu Pálení chrastí na Wikimedia Commons
• Pálení chrastí na webu Finské národní galerie
• Pálení chrastí na webu Google Arts and Culture
• krátké video Stories of Finnish Art – Eero Järnefelt: Burning the Brushwood, 1893 na Youtube