Edwin Smith (egyptolog)

Edwin Smith (182227. dubna 1906) byl americký prodejce a sběratel starožitností. Podle jeho jména byl pojmenován staroegyptský lékařský svitekpapyrus Edwina Smithe.

Edwin Smith
Portrét Edwina Smithe z roku 1847 od Francesco Anelliho, ve sbírkách New York Historical Society.
Narození1822
Bridgeport, Connecticut, USA
Úmrtí27. dubna 1906
NárodnostAmeričan
Povoláníprodejce a sběratel starožitností
Znám jakoobjevitel papyru Edwina Smithe
multimediální obsah na Commons
Některá data mohou pocházet z datové položky.
Desky VI & VII (popisují zranění obličeje) Edwin Smithova papyru v místnosti vzácných knih a tisků; New York Academy of Medicine[1] (ilustrační foto)
Ebersův papyrus ze starověkého Egypta (ilustrační foto)

Životopis

Edwin Smith se narodil v USA ve městě Bridgeport (stát Connecticut) v roce 1822 a žil v Egyptě během druhé poloviny 19. století.

Ebersův papyrus

V roce 1862 získal Edwin Smith dočasně do svého vlastnictví egyptský lékařský papyrus s vědomostmi o léčivých rostlinách, datovaný asi do roku 1550 před naším letopočtem (je však považován za kopii textu ještě staršího). Jeho zdroj je neznámý, tvrdí se však, že byl nalezen mezi nohama mumie v okrese Assassif thébské nekropole. Celý svitek byl asi 20 metrů dlouhý, obsahoval 108 odstavců, každý odstavec pak obsahoval po 20 až 22 znacích. Tento papyrus zůstal ve sbírkách Edwina Smithe přinejmenším do roku 1869, kdy se objevil v katalogu obchodníka se starověkými předměty. V roce 1872 jej zakoupil německý egyptolog Georg Ebers, po němž byl také papyrus pojmenován. [p 1] Tento Ebersův papyrus je jedna ze dvou nejstarších dochovaných medicínských písemností. V současné době je uložen v Německu v knihovně Lipské university.

Papyrus Edwina Smithe

V roce 1862 Edwin Smith nakoupil v egyptském Luxoru od egyptského obchodníka a prodejce konzulárního agenta Mustafy Aghy Ajata[2] papyrus psaný hieratickým písmem. Překlad (a vědecké zpracování)[2] tohoto papyru provedl egyptolog James Henry Breasted, a to za lékařské asistence a pomoci profesora fyziologie Dr. Arno B. Luckhardta. [p 2] [p 3] Později byl tento papyrus Edwina Smithe datován do roku 1600 před naším letopočtem (jedná se ale o mladší opis staršího díla).[2] Svitek má na délku necelých 5 metrů (asi čtvrtina původního textu), je sestaven ze sedmnácti lícových a pěti rubových papyrových „stránek“[2] a popisuje řešení 48 chirurgických případů. Mezi uvedenými případy je rovněž vůbec nejstarší doložený popis rakoviny, kterou papyrus řadí mezi beznadějné (neléčitelné) případy. Spolu s Ebersovo papyrem patří papyrus Edwina Smithe mezi nejstarší dochované medicínské písemnosti.

Závěr

Papyrus Edwina Smithe byl v jeho vlastnictví až do jeho skonu v roce 1906.[2] Po jeho smrti darovala Smithova dcera papyrus Historické společnosti v New Yorku (New York Historical Society).[2] Mezi lety 1938 až 1948 byl papyrus zapůjčen k vystavení v Brooklynském muzeu krásných umění (Brooklyn Museum).[2] V roce 1948 pak Historická společnost v New Yorku a Brooklynské muzeum krásných umění předali papyrus do „Newyorské lékařské akademie“ (New York Academy of Medicine), kde je až dosud uložen.[2]

Odkazy

Poznámky

  1. V historii Ebersova papyru se proto uvádí jako jeho „datum nálezu“ zima na přelomu let 1873 až 1874 a jako jeho „místo nálezu“ egyptský Luxor.
  2. Překlad papyru Edwina Smithe byl prvně publikován v roce 1930.[2]
  3. V roce 2005 přeložil papyrus James P. Allen s lékařskými poznámkami Davida T. Mininberga. Český překlad tohoto papyru pocházel od Františka Lexy, který při vydání v roce 1941 (v periodiku Rozhledy v chirurgii) spolupracoval s chirurgem Arnoldem Jiráskem.[2]

Reference

V tomto článku byl použit překlad textu z článku Edwin Smith na anglické Wikipedii.

  1. ANDREW J., Martin. Academy Papyrus to be Exhibited at the Metropolitan Museum of Art [online]. The New York Academy of Medicine, 2005-07-27 [cit. 2015-06-03]. URL archiválie. Dostupné v archivu pořízeném dne 2010-11-27.
  2. VACHALA, Břetislav. Papyrus Edwina Smitha, nejstarší lékařská kniha světa [online]. 2011-02-10 [cit. 2015-06-03]. Vesmír 90, 100, 2011/2. Dostupné online.

Externí odkazy

This article is issued from Wikipedia. The text is licensed under Creative Commons - Attribution - Sharealike. Additional terms may apply for the media files.