Edward Stachura

Narodil se v departementu Isère v rodině polských emigrantů. Když mu bylo 11 let, vrátila se rodina do Polska.[1] Stachura chodil do školy v Alexandrowě Kujawském. Se svou nezkrotnou povahou často utíkal z domova, poté se usadil u bratra v Gdyni. V roce 1957– 1958 se zapsal ke studiu romanistiky na Katolické univerzitě v Lublinu (KUL)[2], avšak zdejší studium nejednou přerušil. V květnu roku 1960 přešel na univerzitu do Varšavy, tamější studium romanistiky již ukončil v roce 1965 magisterským titulem.[3][4][5] Tehdy také začal publikovat texty a skládat písně, které zpíval za doprovodu kytary. V letech 1962–1972[6] žil v manželství se Zytou Bartkowskou, jež vystupovala pod literárním pseudonymem Zyta Oryszyn^(pl).[7]

• Jeden dzień (povídky), 1962
• Dużo ognia (básně), 1963
• Falując na wietrze (povídky), 1966
• Przystępuję do ciebie („Přistupuji k tobě“, poéma), 1968
• Po ogrodzie niech hula szarańcza (poéma), 1968
• Cała jaskrawość („všechen třpyt“, román), 1969
• Siekierezada albo Zima leśnych ludzi („Sekerezáda aneb zima lesních lidí“, román), 1971
• Piosenki, 1973/1974
• Kropka nad ypsylonem („Tečka nad ypsilonem“, poéma), 1975
• Się („Se“, soubor próz), 1977
• Missa pagana (poéma-mše), 1978
• Fabula rasa', 1979
• Oto („Hle“), 1979

Stachura byl ve své době nesmírně populární zejména u nonkonformní polské mládeže a po jeho smrti se konala a dosud konají četná setkání zvaná "Stachuriády". Tuto módu kritizovali někteří publicisté, například Ziemowit Fedecki, podle něhož pozdní Stachurova díla nedosahovala hodnoty těch dřívějších.[9] Jeho písně dodnes interpretuje řada polských hudebníků a skupin. Jeho Sekerezádu zfilmoval v roce 1985 Witold Leszczyński.