Edward Bernard Raczyński

Edward Bernard Raczyński (19. prosince 1891 Zakopane30. července 1993 Londýn) byl polský diplomat, politik a spisovatel, v letech 1979–1986 polský prezident v exilu.

Edward Bernard Raczyński
4. Prezident Polska
Ve funkci:
8. dubna 1979  8. dubna 1986
Předseda vládyKazimierz Sabbat
PředchůdceStanisław Ostrowski
NástupceKazimierz Sabbat
2. Ministr zahraničních věcí Polska
Ve funkci:
22. srpna 1941  14. července 1943
PrezidentWładysław Raczkiewicz
Předseda vládyWładysław Sikorski, Stanisław Mikołajczyk
PředchůdceAugust Zaleski
NástupceTadeusz Romer
člen Výboru tří 
Ve funkci:
1954  1972
Spolu s ním: Władysław Anders, Tomasz Arciszewski, Tadeusz Bór-Komorowski, Roman Odzierzyński, Stanisław Mglej, Alfred Urbański, Stanisław Kopański
PředchůdceAugust Zaleski
(Prezident)
NástupceStanisław Ostrowski
(Prezident)
Stranická příslušnost
Členstvínezávislý

Narození19. prosince 1891
Zakopane, Rakousko-Uhersko Rakousko-Uhersko (dnešní Polsko)
Úmrtí30. července 1993 (ve věku 101 let)
Londýn, Spojené království Spojené království
ChoťLady Joyous Markham (zemřela)
Cecylia Jaroszyńska (zemřela)
Aniela Lilpop
RodičeEdward Aleksander Raczyński a Rosa Potocká
Alma materJagellonská univerzita
Zaměstnánípolitik, diplomat, spisovatel
Profesediplomat, politik, spisovatel a historik
OceněníŘád bílé orlice
velkokříž Řádu Pia IX.
velkokříž Řádu za zásluhy Polské republiky
Velkokříž Řádu rumunské koruny
rytíř velkokříže Řádu britského impéria
 více na Wikidatech
Některá data mohou pocházet z datové položky.

Biografie

Hrabě Edward Bernard Maria Raczyński se narodil v Zakopaném do polské aristokratické rodiny. Jeho otcem byl hrabě Edward Aleksander Raczyński a jeho matkou Róża rozená vévodkyně Potocká. Dětství trávil v krakovském paláci Pod Baranami a v rodinném sídle v Rogalinu. Studoval práva v Lipsku, Krakově a v Londýně (London School of Economics), doktorát získal v roce 1915 na Jagellonské univerzitě. V listopadu vstoupil do armády obnoveného Polska, odtud byl v květnu 1919 povolán k diplomatické službě. Až do roku 1925 pracoval na polských vyslanectvích a misích v Bernu, Kodani a v Londýně. Po návratu do Varšavy vedl oddělení mezinárodních smluv. V témže roce se oženil s dcerou uhlobarona Joyous rozenou Markham. Jeho žena záhy zemřela a v srpnu 1932 si vzal Cecylii Marii rozenou Jaroszyńska se kterou měl tři dcery. Na počátku téhož roku byl jmenován polským vyslancem u Společnosti národů a v roce 1934 se stal vyslancem ve Spojeném království. Jménem Polska podepsal 25. srpna 1939 britsko-polskou dohodu o vzájemné pomoci[1], která nakonec přivedla Británii k vyhlášení války Německu.

Po porážce Polska zůstal Raczyński v Londýně, kde nadále sloužil jako vyslanec polské exilové vlády a jeden z jejích významných členů. Mezi 22. červencem 1941 a 14. červencem 1943 byl ministrem zahraničí v kabinetu Władysława Sikorského. V této funkci předal Spojencům jednu z nejranějších a nejpřesnějších zpráv o probíhajícím holokaustu ("The mass extermination of Jews in German occupied Poland", Raczynski's "Note addressed to the Governments of the United Nations on December 10, 1942")[2] a žádal o zásah.[3][4]

Po roce 1945, když vláda Spojeného království přestala podporovat polskou exilovou vládu, zůstal Raczyński v Londýně, kde působil jako jeden z nejvýznamnějších členů tamější polské diaspory. Byl aktivní v různých exilových politických a společenských organizacích, včetně Fondu pomoci zemi, který aktivně podporoval demokratickou opozici v komunisty kontrolovaném Polsku. V letech 1954 a 1972 byl jedním z členů Výboru tří, kolektivního prezidentské orgánu polské exilové vlády. Byl také členem Výboru pro polské záležitosti a poradce různých britských vládních agentur a ministerstev.

V roce 1962 zemřela jeho druhá žena Cecylia Maria Raczyńska rozená Jaroszyńska.

V březnu 1979 se Raczyński stal polským prezidentem v exilu poté, co jej do funkce vybral odcházející prezident Stanisław Ostrowski. Současně Raczyński vybral svého nástupce, kterým byl předseda exilové vlády Kazimierz Sabbat.

V době, kdy Raczyński zastával prezidentský úřad (1979–1986), vzniklo v Polsku hnutí Solidarita. Raczyński upozorňoval západní země na události probíhající v Polsku a vytvářel úzké vazby s polským opozičním hnutím.

Raczyński zvažoval jmenovat svým nástupcem Władysława Bartoszewského, neboť chtěl vybrat někoho z vlasti a se silnými vazbami na opoziční hnutí, avšak Bartoszewski nabídku odmítl.[5]

Po skončení sedmiletého prezidentského mandátu 8. března 1986 rezignoval. Byl posledním polským prezidentem v exilu, který zastával významné úřady v dobách druhé polské republiky. Jeho nástupci: Kazimierz Sabbat a Ryszard Kaczorowski byli na začátku druhé světové války zhruba dvacetiletí.[6] Po odchodu z úřadu prezidenta by vysoce oceněn za znovusjednocení polské emigrace a reorganizaci polské exilové vlády.[7]

V sedmadevadesáti letech se oženil potřetí, vzal si Anielu Lilpopovou, se kterou po mnoho let žil. Zemřel 30. července 1993 ve svém domě v Londýně jako poslední potomek rodu. Rakev s jeho tělem byla pohřbena do rodinného mausolea v kapli v Rogalinu. Hrabě Raczyński v poslední vůli a závěti věnoval rodinný palác v Rogalinu a svoji knihovnu polskému národu. Byl nejdéle žijící hlavou polského státu a jedním z mála stoletých mezi evropskými politiky 20. století.[8]

V roce 2004 byla na domě kde žil a zemřel umístěna pamětní deska (v čísle 8 Lennox Gardens v londýnském Bromptonu).[9]

Vyznamenání

Stát Stuha Název Datum udělení
Dánsko Dánsko komtur Řádu Dannebrog[10]
Lotyšsko Lotyšsko komtur Řádu tří hvězd[10]
Polsko Polsko rytíř Řádu znovuzrozeného Polska[10][11] 1923, 2. května
důstojník Řádu znovuzrozeného Polska[12]
komtur Řádu znovuzrozeného Polska[10][13] 1933, 10. listopadu
velkodůstojník Řádu znovuzrozeného Polska[14] 1937, 11. listopadu
velkokříž Řádu znovuzrozeného Polska 1979, 8. dubna
rytíř Řádu bílé orlice[15][16]
velkokříž Řádu za zásluhy Polské republiky 1991
Rumunsko Rumunsko[10] komtur Řádu rumunské hvězdy
Řád rumunské koruny I. třídy 1933
Spojené království Spojené království čestný rytíř velkokříže Řádu britského impéria[16][17] 1991
Medaile stříbrného jubilea krále Jiřího V.[18] 1935, 6. května
Vatikán Vatikán velkokříž Řádu Pia IX.[16] 1991

Fotogalerie

Odkazy

Reference

  1. Agreement of Mutual Assistance between the United Kingdom and Poland-London (1939) znění smlouvy v angličtině na Wikizdrojích
  2. "Hromadné zabíjení Židů v Německem okupovaném Polsku, nóta určená vládám Spojených národů z 10. prosince 1942" zveřejněná později (30. prosince 1942) polským ministerstvem zahraničí a rozeslaná jako brožura politikům a médiím, dostupné on-line
  3. Martin Gilbert, Auschwitz and the Allies, 1981 (Pimlico edition, p. 96) „Další výzva k zásahu přišla od polského velvyslance hraběte Raczynského, který na schůzce s Anthony Edenem ráno 1. prosince 1940 upozornil ministerstvo zahraničí na rozsáhlé vyhlazování Židů v Polsku“ (...) Raczyński přednesl dva návrhy: „varovat Lavala“ před dalšími deportacemi z Francie a na schůzce představitelů okupovaných zemí prodiskutovat a zveřejnit fakta o pronásledování Židů. Avšak britské ministerstvo zahraničí myšlenku schůzky odmítlo.
  4. Walter Laqueur, The terrible secret, 1980 (Penguin edition, p. 236). „Polský ministr zahraničí hrabě Raczyński přednesl 18. ledna 1943 Spojenecké radě následující požadavky: a) Bombardování Německa jako odvetu za pokračující vyhlazování polských Židů. b) Přimět Berlín, aby dovolil Židům opustit Německem okupované země. c) Požadovat od Spojenců a od neutrálních zemí přijetí Židů, kteří opustili nebo by mohli opustit Německem okupované země. Raczyński dále nerozvíjel požadavky na odvetná opatření vůči německým válečným zajatcům a vůči Němcům žijícím v zemích Spojenců, protože jsou v rozporu s přijatými normami mezinárodního práva. Anthony Eden, který jednal z pověření britské vlády, polské požadavky odmítl a nabídl jen neurčité sliby intervence v některých neutrálních zemích.“
  5. Michał Komar, Władysław Bartoszewski, Skąd pan jest? (rozsáhlý rozhovor). Świat Książki, Warszawa, 2006
  6. "Prezydenci Rzeczypospolitej Polskiej na Uchodzstwie, 1939–1990" (The Presidents of the Polish Republic in exile), Rada Ochrony Pamięci Walk i Męczeństwa, Warszawa 2002
  7. www.primus.com.pl [online]. [cit. 03-02-2015]. Dostupné v archivu pořízeném dne 04-05-2007.
  8. Podrobnosti uvedeny též v nekrologu a ve stručném životopise historika a spisovatele Adama Zamojského v článku pro "The Independent" z 31. července 1993 : http://www.independent.co.uk/news/people/obituary-count-edward-raczynski-1488283.html
  9. Blue plaque for Polish statesman Count Edward Raczyński. www.gov-news.org. Government News, 24 May 2004. Dostupné v archivu pořízeném dne 2013-12-02. (anglicky)
  10. ŁOZA, Stanisław. Czy wiesz kto to jest?. 2. vyd. Varšava: Główna Księgarnia Wojskowa, 1938. 607 s. Dostupné online.
  11. PREZYDIUM, Polska Rada Ministrów. Order Odrodzenia Polski : trzechlecie pierwszej kapituły : 1921-1924. Varšava: [s.n.], 1926. Dostupné online. S. 36.
  12. ZAGRANICZNEJ, Stowarzyszenie Samopomoc Urzędników Polskiej Służby; ZAGRANICZNYCH (1918-1939), Ministerstwo Spraw; ZAGRANICZNEJ, Stowarzyszenie Samopomoc Urzędników Polskiej Służby. Rocznik Służby Zagranicznej Rzeczypospolitej Polskiej według stanu na 1 kwietnia 1938. [s.l.]: Ministerstwo Spraw Zagranicznych (1918-1939 Dostupné online.
  13. Zarządzenie o nadaniu Wielkiej Wstęgi Orderu Odrodzenia Polski, Krzyża Komandorskiego z Gwiazdą Orderu Odrodzenia Polski, Krzyża Komandorskiego Orderu Odrodzenia Polski, Krzyża Oficerskiego Orderu Odrodzenia Polski oraz Krzyża Kawalerskiego Orderu Odrodzenia Polski.. prawo.sejm.gov.pl [online]. [cit. 2019-10-05]. Dostupné online.
  14. Zarządzenie o nadaniu Wielkiej Wstęgi Orderu Odrodzenia Polski, Krzyża Komandorskiego z Gwiazdą Orderu Odrodzenia Polski, Krzyża Komandorskiego Orderu Odrodzenia Polski, Krzyża Oficerskiego Orderu Odrodzenia Polski oraz Krzyża Kawalerskiego Orderu Odrodzenia Polski.. prawo.sejm.gov.pl [online]. [cit. 2019-10-05]. Dostupné online.
  15. Krzysztof Filipow: Order Orła Białego. Wyd. Białystok 1995. S. 55.
  16. VAN DUREN, Peter Bander. Orders of knighthood and of merit. Londýn: Colin Smythe-Gerrards Cross, 1995. ISBN 0-86140-380-0.
  17. Archivovaná kopie. www.leighrayment.com [online]. [cit. 2019-10-05]. Dostupné v archivu pořízeném z originálu dne 2017-12-01.
  18. Dziennik Urzędowy Ministerstwa Spraw Zagranicznych Rzeczypospolitej Polskiej. č. 9, S. 231, 1936 Dostupné online

Externí odkazy

This article is issued from Wikipedia. The text is licensed under Creative Commons - Attribution - Sharealike. Additional terms may apply for the media files.