Eduard z Litzelhofenu
Eduard z Litzelhofenu, také Eduard von Litzelhofen nebo Eduard svobodný pán z Litzelhofenu (15. listopadu 1820 Paternion[1] – 18. června 1882 Praha) byl rakouský vojevůdce, generál, polní zbrojmistr a tajný císařský rada.
Eduard z Litzelhofenu | |
---|---|
Zemský velitel v Českém království | |
Ve funkci: 1881 – 1882 | |
Předchůdce | Josip Filipović |
Nástupce | Josip Filipović |
Vojenská služba | |
Služba | Rakouské císařství, |
Složka | kavalerie |
Doba služby | 1838–1882 |
Hodnost | polní zbrojmistr |
Bitvy/války | Bitva u Solferina, Bitva u Custozy, Bitva u Novary |
Narození | 15. listopadu 1820 Paternion, Rakouské císařství |
Úmrtí | 18. června 1882 (ve věku 61 let) Praha, Rakousko-Uhersko |
Profese | důstojník |
Ocenění | rytíř Vojenského řádu Marie Terezie |
Některá data mohou pocházet z datové položky. Chybí svobodný obrázek. |
Kariéra
Pocházel z nešlechtické korutanské rodiny. Po boku maršála Josefa Radeckého bojoval v Itálii ve všech důležitých bitvách 40. let (Custoza, Peschiera, Novara, Magenta, San Martino, Solferino), velel také v prusko-rakouské válce v letech 1866–1873.[2] Kromě toho se účastnil jako tajný rada a dozor ceremonií rakouského císařského dvora. Za své vojenské zásluhy byl roku 1860 povýšen do stavu rakouských svobodných pánů a vyznamenán rakouskými vojenskými řády i řádem toskánským. Od roku 1878 byl velitelem v Krakově, svou kariéru završil jako vrchní velitel v Českém království, bydlel a zemřel v Praze. Od roku 1880 bydlel na Malostranském náměstí v Lichtenštejnském paláci čp. 258/III.[3] Neoženil se, zůstal svobodný.
Odkazy
Reference
Literatura
- BLKÖ = heslo Litzelhofen, Eduard Freiherr in: Biographisches Lexikon des Kaiserthums Oesterreich, díl 15, s. 297
- PERNES, Jiří; FUČÍK, Josef; HAVEL, Petr, a kol. Pod císařským praporem. Historie habsburské armády 1526–1918. Praha: Elka Press, 2003. 555 s. ISBN 80-902745-5-2.
Externí odkazy
- https://de.wikisource.org/wiki/BLK%C3%96:Litzelhofen,_Eduard_Freiherr
- Přehled kariéry Eduarda Litzelhofena in: SCHMIDT-BRENTANO, Antonio: Die k. k. bzw. k. u. k. Generalität 1815–1918; Vídeň, 2006; s. 106 dostupné online