Eduard Pštross

Pocházel z rozvětvené pražské měšťanské rodiny, doložené již od přelomu 16./17. století, z rodové větve Josefovy.[1] Narodil se jako pátý ze šesti synů (sedmá byla dcera) pražského měšťana, koželuha a majitele realit Jana Pštrosse (* 1780) a jeho manželky Barbory (* 1787) na NovéM Městě pražském v domě čp. 1247/II.[2] Po gymnáziu absolvoval přípravné studium filozofie na Karlo-Ferdinandově univerzitě v Praze a pokračoval studiem práv, které zakončil doktorátem. Po studijní a poznávací cestě Evropou nastoupil v Praze roku 1846 jako praktikant do praxe. Pracoval většinou ve státních službách, mj. jako soudní úředník, napsal jediný, ale ceněný teoretický spis o lénech zemí České koruny („Die böhmischen Kronlehen“ . Praha 1861).

Podílel se na vítězství českých liberálů v pražských městských volbách roku 1861 a dovršil je nástupem do úřadu prvního starosty samostatné obce Vinohrady, zatímco jeho příbuzný František Václav Pštross byl zvolen purkmistrem. Čeština se stala samozřejmou jednací řečí vinohradské radnice a dobrá znalost češtiny podmínkou pro přijetí úředníků radnice.

Dále pracoval jako právní úředník a sekretář na c. a k. místodržitelství v Praze, kde dosáhl hodnosti dvorního rady a za své pracovní zásluhy byl 13. března 1888 povýšen do šlechtického stavu s titulem rytíř z Pštroszu a vyznamenán rakouským Řádem železné koruny. Protože neměl mužského potomka, bylo jeho zeti Františku Šafaříkovi povoleno přijmout titul a rozšířit si příjmení na Šafařík-Pštross.[3] František rytíř Šafařík-Pštross byl přednostou poštovního a telegrafního ředitelství pro Čechy se sídlem na hlavní poště v Praze a oženil se s Eduardovou mladší dcerou Marií Isabelou.[4] Po otcově smrti dal v zahradě vinohradské usedlosti Pštrosska s finančním příspěvkem zemského výboru z roku 1845 vybudovat české divadlo,[5], činné až do demolice roku 1861. Téhož roku totiž nastoupil do úřadu jako první vinohradský starosta a vinohradské zastupitelstvo schválilo v této lokalitě rozparcelování pozemků na činžovní domy.

Oženil se 2. června 1848 s Theodorou (1823-1899), rozenou Horníkovou z Jičína. Měli dcery Theodoru (*1848), Marii Isabelu (*1854) a jediného syna Eduarda (1850-1860), který zemřel jako desetiletý.[6] Eduard Pštross zemřel za nevyjasněných okolností při vánoční cestě do julských Alp a byl pohřben do rodinné hrobky na Olšanských hřbitovech.

V půleném červeném a zeleném poli je heraldicky vpravo kráčející pštros.

• Obrázky, zvuky či videa k tématu Eduard Pštross na Wikimedia Commons