Eduard Hrubeš

Narodil se v Brně a měl bratra Pavla.[5] Jeho otec, také Eduard[6], byl 34 let operním barytonistou v Janáčkově opeře v Brně. Ze syna Eduarda chtěl mít diplomata, proto se snažil rozvíjet jeho jazykové vzdělání. Mimo jiné jej dal na francouzské gymnázium.[2]

Od dětství měl rád vlaky a byl sběratelem jejich modelů.[7] V roce 1946 vycestoval s Mezinárodním Červeným křížem na ozdravný pobyt do Švýcarska, kde se naučil německy.[8] Díky americkým filmům se naučil angličtinu, ovládal i latinu, mluvil polsky, slovensky a rusky.[9]

Eduard také soukromě navštěvoval hodiny hry na klavír a trubku, dále pak teorie hudby, harmonie a skladby, sám se naučil na kytaru a banjo.[10]

V roce 1955 byl přijat na Vojenskou technickou akademii Antonína Zápotockého v Brně, kterou mu ale lékaři zakázali.[9] Přihlásil se tedy na lesnickou fakultu Vysoké školy zemědělské v Brně, kterou po dvou letech opustil a absolvoval základní vojenskou službu. Zde založil hudební skupinu Vojenský polyekran.[11] Posléze se vrátil na lesnickou fakultu, tu ale opět po roce opustil.[9] Do roku 1968 studoval obor filmové a televizní publicistiky na FAMU.[2][11] Na FAMU se při projekci filmu A co dále, Baltazare dal dohromady se svou budoucí manželkou Blankou.[12]

V roce 1967 začal pracovat v Armádní redakci Československé televize a moderoval i v rozhlase.[13] V televizi ve dvojici se Štěpánkou Řehákovou a později se Saskii Burešovou, uváděl čtrnáctideník Poštovní schránka, který byl určen vojákům základní služby.[9][14]

Dne 20. srpna 1968 točil svůj absolventský film na téma nových metod výuky v armádě. Práci na filmu zhatila Invaze vojsk Varšavské smlouvy do Československa a Hrubeš tedy studium na FAMU neuzavřel. Dne 21. srpna 1968 stihl se štábem v ulicích Prahy zdokumentovat situaci krátce po invazi.[11]

Jeho moderátorská kariéra zahrnovala i oblíbený televizní pořad z roku 1969 Pokus pro dva, který spolu s Olgou Čuříkovou konferovali.[15][16] Už v roce 1970 dobrovolně z Československé televize odešel.[17] Ale ještě v roce 1971 s Pavlem Landovským provázeli Silvestrem 71.[12][18]

Našel angažmá jako jeden z průvodců experimentem jménem Kinoautomat, který se po Expu 1967 přestěhoval do pražského kina Světozor.[9]

Tento studovaný kameraman a filmový režisér byl kromě svého dlouholetého televizního moderování také velmi dobře znám jako konferenciér koncertů skupiny Greenhorns, Tanečního orchestru Československé televize, Orchestrů Václava Hybše a Ladislava Štaidla, KTO a Komet.

Od roku 1978 se významně podílel na repertoáru a v letech 1980 až 1995 umělecky vedl netradiční dechovkovou kapelu Velkopopovická Kozlovka[19]. Kromě aranžování písní, hrál v souboru na banjo a trubku.[10] Skupinou, za dobu její existence, prošla řada dnes sólových muzikantů, například saxofonista Viktor Kotrubenko, basový kytarista a zpěvák Josef Dodo Slávik či klarinetista a saxofonista Jan Janda.

S Marií Rottrovou spolupracoval jako scenárista na jejich pořadech. V roce 1985 se do televize vrátil a moderoval Kavárničku dříve narozených. V ostravském televizním studiu také v letech 1995 až 2007 moderoval úspěšný televizní pořad České televize Tak neváhej a toč!, kterému vymyslel název.[12][13] V roce 1997 získali tvůrci tohoto zábavného pořadu diváckou cenu TýTý.[12] V roce 2000 v duu s kamarádem Jiřím Melíškem sepsal svou autobiografii Neváhej a žij.[20]

Eduard Hrubeš se uplatnil i jako moderátor pořadů U muziky a Hobby magazín, které vysílal Český rozhlas Region.[21] Moderoval plesy, vzpomínkové rozhlasové pořady a byl dlouholetým průvodcem festivalu Středoevropský jazzový most v Hradci Králové.[22] V roce 2009 získal cenu Senior Prix za celoživotní mistrovství.[21][23]

Podle publicistů Josefa Maracziho a Petra Cibulky byl Hrubeš veden v seznamech Státní bezpečnosti jako důvěrník.[24] V květnu 2013 na chatu Dobrého rána na otázku diváka VPA: „Pracoval jste kdysi pro STB, jak se kdysi objevilo?“, Eduard Hrubeš odpověděl: „Určitě ne, i když mi kdosi přisoudil historky jiného občana.“[25]

Byl ženatý s kostýmní výtvarnicí Blankou Hrubešovou a narodila se jim dcera Blanka a syn Eduard.[12][26] Manželé Hrubešovi byli prarodiči vnuček Adély a Emy a vnuka Jana,[4] jejich zetěm byl herec Ivan Jiřík.[12][27]

Paní Hrubešová na podzim roku 2012 prodělala mozkovou mrtvici, po roce a půl boje s nemocí zemřela.[28]

Eduard Hrubeš zemřel 22. srpna 2021.

• Kdo je kdo = Who is who : osobnosti české současnosti : 5000 životopisů / (Michael Třeštík editor). 5. vyd. Praha: Agentura Kdo je kdo, 2005. 775 s. ISBN 80-902586-9-7. S. 222.

• Seznam děl v Souborném katalogu ČR, jejichž autorem nebo tématem je Eduard Hrubeš
• Eduard Hrubeš v Českém hudebním slovníku osob a institucí
• Rozhovor na Radioservisu
• Eduard Hrubeš ve Filmové databázi
• Eduard Hrubeš v Česko-Slovenské filmové databázi
• Eduard Hrubeš na Kinoboxu.cz
• Eduard Hrubeš v Internet Movie Database (anglicky)