Edmund Rauch

Pocházel z židovské rodiny. Patřil mezi stoupence asimilačního proudu, který prosazoval národní a kulturní polonizaci židů. Vystudoval vyšší reálnou školu v Jarosławi a absolvoval obchodní školu. Bydlel v Stanislavově, kde vlastnil obchodní firmu Edmund Rauch & Henryk Rauch. Později byl majitelem výčepní licence, parního mlýna a byl podílníkem ve firmě Ozjasz Blumenfeld & Co. Od roku 1888 byl asesorem obchodního soudu v Stanislavově. V roce 1902 se stal členem obchodní a živnostenské komory ve Lvově. Angažoval se i politicky. Zasedal v okresní radě v Stanislavově. Roku 1904 získal titul císařského rady.[4]

V době svého působení v parlamentu se uvádí jako továrník v Stanislavově.[5][2]

Působil také coby poslanec Říšské rady (celostátního parlamentu Předlitavska), kam usedl ve volbách do Říšské rady roku 1911, konaných podle všeobecného a rovného volebního práva. Byl zvolen za obvod Halič 14.[6]

Uvádí se jako polský demokrat (Polskie Stronnictwo Demokratyczne).[7][2][4] Po volbách roku 1911 byl na Říšské radě členem poslaneckého Polského klubu.[6][4]

Veřejně a politicky činným zůstal i v meziválečném období. Od roku 1919 do roku 1922 byl poslancem polského ústavodárného Sejmu.[1] Zastupoval poslanecký Klub Pracy Konstytucyjnej. Neúspěšně kandidoval do Sejmu ve volbách v roce 1922 a to za formaci Unia Narodowo-Państwowa.[4]