Šlechtic (titul)

Prosté šlechtictví[1] (německy einfacher Adelstand), též šlechta bez titulu, bylo označení šlechtické hodnosti udělované do roku 1918 především v Bavorsku a Rakousku, kde byla nižší šlechta rozdělena (na rozdíl např. od Uher) na vyšší rytířský a nizší šlechtický stav. Důležité bylo toto rozdělení v Rakouském císařství hlavně před rokem 1848, protože prostí šlechtici neměli nárok na místo mezi zemskými stavy (nemohli získat inkolát, zasedat na zemském sněmu a zastávat zemské úřady).[2] Současně s nobilitací získával šlechtic nárok na predikát von (česky z), po zaplacení taxy pak mohl získat predikát (přídomek) nebo čestný titul (Ehrenwort) šlechtic, něm. Edler, případně obojí.[3]

Hodnostní koruna šlechty bez titulu uživaná v západní Evropě.

Dvojstrana nobilitačního diplomu pro prostého šlechtice (konkrétně Gottfrieda Preyera) – příjemci je udělen čestný titul šlechtic (Edler) a erb (s jednou turnajskou přilbou)

Čestný titul šlechtic mohl být vložen spolu s předložkou z mezi křestní jméno a příjmení (např. Friedrich Ignaz Emperger po se zisku toho titulu mohl psát Friedrich Ignaz šlechtic/Edler von Emperger) nebo spolu s přídomkem za příjmení (např. Joseph Steiner se po zisku čestného titulu a přídomku mohl psát Joseph Steiner Edler von Steinstätten, česky Joseph Steiner šlechtic z Steinstättenu).

V heraldické praxi Rakouského císařství náležel prostým šlechticům nárok na jedinou turnajskou přílbu (rytíři užívali dvě). Hodnostní koruna byla v jejich případě zakázána, protože tzv. honosné kusy (koruny, štítonoši atd.) byly výsadou panského stavu (vyšší šlechty). Tzv. šlechtická koruna se užívala jen v západní Evropě.