Dyjsko-mlýnský náhon

Dyjsko-mlýnský náhon (německy Thayamühlbach-Kanal), známý také jako Mlýnská strouha či Krhovicko–jaroslavický náhon, též jako Stará Dyje, je více než 30 km dlouhý vodní kanál nacházející se v okrese Znojmo v Jihomoravském kraji. Je to technická památka, jedno z nejstarších a nejrozsáhlejších vodních děl svého druhu na Moravě. Náhon odbočuje u obce Krhovice vpravo z řeky Dyje a vrací se do ní za rakouským městem Láva nad Dyjí. Pohání mj. vodní mlýn ve Slupi.

Dyjsko-mlýnský náhon
(Mlýnská strouha)
Dyjsko-mlýnský náhon v Oleksovičkách
Základní informace
Délka toku31,6 km
Plocha povodí253,3[1] km²
Průměrný průtoku ústí
0,20 m³/s
SvětadílEvropa
Hydrologické pořadí4-14-02-079
Zdrojnice
Dyje na jezu u Krhovic
48°48′48,9″ s. š., 16°10′3,6″ v. d.
~196 m n. m.
Ústí
do Dyje u Hrabětic
48°46′20,4″ s. š., 16°25′22,3″ v. d.
~175 m n. m.
Protéká
Česko Česko (Jihomoravský kraj - Strachotice, Micmanice, Slup, Oleksovičky, Jaroslavice) Rakousko Rakousko (Dolní Rakousy - Laa an der Thaya)
Úmoří, povodí
Atlantský oceán, Černé moře, Dunaj, Morava, Dyje
Geodata
OpenStreetMapOSM, WMF
multimediální obsah na Commons
Některá data mohou pocházet z datové položky.

Historie

Písemné záznamy zmiňují vodní mlýn v Micmanicích na tomto náhonu již roku 1302. Zda náhon v té době pokračoval i do dalších obcí, není zřejmé, až do roku 1434, kdy dle písemných záznamů bylo rozhodnuto o zřízení Horního jaroslavického rybníka – mezi Slupí a Oleksovičkami. V 16. století již na tomto náhonu jsou zmiňovány mlýny tři: v té době již pusté vsi Neslovice, vodní mlýn ve Slupi (1512), vodní mlýn v obci Oleksovičky (1553). Pro zajištění stejných podmínek, různí vlastníci mlýnů, hlavně při nízké hladině v řece Dyji, museli dodržovat smluvenou výšku zadržované vody, což bylo příčinou častých sporů.

Po dokončení stavby mlýna v Jaroslavicích, po roce 1704, byl náhon prodloužen potokem Daníž, a po vysušení jaroslavického rybníka počátkem 19. století toto prodloužení bylo zachováno vybudováním části kanálu na jižní straně rybníka.

Stávající podobu má náhon od 30. let 19. století, kdy byl prodloužen od Dyjákovic po rakouské město Láva nad Dyjí (německy Laa an der Thaya). Město Láva nad Dyjí (německy Laa an der Thaya), které již někdy na přelomu 16. a 17. století z obranných a hospodářských důvodů svedlo vodu ze starého hlavního koryta řeky Dyje u Hevlína do městských příkopů a na Lávský mlýn. Do počátku 18. století bylo staré koryto již natolik zanesené, že nebylo schopno odvádět vodu při jejím zvýšeném stavu a město tak začalo trpět velkou vodou. Neudržitelná situace vedla po jednání v letech 1830–1833 k rozsáhlým úpravám všech vodních toků protékajících tímto územím, v jejichž důsledku došlo k trojnásobnému prodloužení krhovicko–jaroslavického náhonu. Po úpravách protéká náhon rakouskou Lávou, kde sloužil a slouží k pohonu mlýna přímo v Laa a mlýna Ruhhof. Pro udržování celku regulačních děl z let 30. let 19. století, včetně mlýnského náhonu, byla vytvořena tzv. Lávská konkurence, výbor složený ze šesti moravských a čtyř dolnorakouských členů, který působil mezi lety 1894 a 1922.

Památky a zajímavosti

  • Starý Mlýn – pozůstatek zaniklé obce Neslovice.
  • Vodní mlýn Micmanice – jeden z nejstarších mlýnů na tomto kanále, v současnosti ve funkci malé vodní elektrárny, osazen Kaplanovou turbínou.
  • Vodní mlýn ve Slupi – národní kulturní památka, ojedinělá renesanční užitková stavba s funkční výstavou mlecí techniky a pohonu mlýnu.
  • Akvadukty – na rakouské straně při křížení s říčkou Pulkau a potokem Pfaffengraben

Sídla podél toku

Významné přítoky

(L=levý, P=pravý)

Odkazy

Reference

  1. Vladimír Vlček. Zeměpisný lexikon ČSR. Vodní toky a nádrže. Praha: Academia, 1984. 316 s. S. 178.

Literatura

  • KLOIBER, Michal; MERTA, Ondřej; RYBNÍČEK, Michal. Dendrochronologické datování stavebních prvků vodního mlýna ve Slupi [online]. Brno: Technické muzeum v Brně, 2008 [cit. 2011-11-13]. (Archeologia technica 19). S. 125–142. PDF online. ISBN 978-80-86413-47-1.[nedostupný zdroj]

Související články

Externí odkazy

This article is issued from Wikipedia. The text is licensed under Creative Commons - Attribution - Sharealike. Additional terms may apply for the media files.