Dusičnan zinečnatý

Dusičnan zinečnatý je anorganická sloučenina s chemickým vzorcem Zn(NO3)2. Tato bílá krystalická látka se obvykle vyskytuje jako hexahydrát . Je rozpustná ve vodě i alkoholu.

Dusičnan zinečnatý
Obecné
Systematický název Dusičnan zinečnatý
Anglický název Zinc nitrate
Sumární vzorec Zn(NO3)2
Vzhled bezbarvé, rozplývavé krystaly
Identifikace
Registrační číslo CAS 7779-88-6
PubChem 24518
Vlastnosti
Molární hmotnost 189,36 g / mol (bezvodý)

297,49 g / mol (hexahydrát)

Teplota tání 110 °C
Teplota varu 125 °C
Hustota 2,065 g/cm3 (hexahydrát)
Bezpečnost

GHS03

GHS05

GHS07

GHS09
[1]
Nebezpečí[1]
Není-li uvedeno jinak, jsou použity
jednotky SI a STP (25 °C, 100 kPa).
Některá data mohou pocházet z datové položky.

Syntéza a reakce

Dusičnan zinečnatý se obvykle připravuje rozpuštěním zinku v kyselině dusičné, průběh reakce je závislý na koncentraci kyseliny, přičemž reakce v koncentrované kyselině také vytváří dusičnan amonný:

(HNO3 zředěná)

(HNO3 koncentrovaná)

Při zahřívání podléhá tepelnému rozkladu za vzniku oxidu zinečnatého, oxidu dusičitého a kyslíku.

Aplikace

Dusičnan zinečnatý nemá aplikace ve velkém měřítku, ale používá se v laboratorním měřítku pro syntézu koordinačních polymerů.[2] Jeho řízený rozklad na oxid zinečnatý byl také použit pro generování různých struktur na bázi ZnO, včetně nanovláken.[3]

Může být použit jako mořidlo při barvení. Příkladem reakce je srážení uhličitanu zinečnatého:

Reference

V tomto článku byl použit překlad textu z článku Zinc nitrate na anglické Wikipedii.

  1. Zinc nitrate. pubchem.ncbi.nlm.nih.gov [online]. PubChem [cit. 2021-05-24]. Dostupné online. (anglicky)
  2. Barnett, Sarah A; Champness, Neil R (Listopad 2003). "Structural diversity of building-blocks in coordination framework synthesis—combining M(NO3)2 junctions and bipyridyl ligands". Coordination Chemistry Reviews. 246 (1–2): 145–168. doi:10.1016/S0010-8545(03)00121-8.
  3. Greene, Lori E.; Yuhas, Benjamin D.; Law, Matt; Zitoun, David; Yang, Peidong (Září 2006). "Solution-Grown Zinc Oxide Nanowires". Inorganic Chemistry. 45 (19): 7535–7543. doi:10.1021/ic0601900.

Externí odkazy

This article is issued from Wikipedia. The text is licensed under Creative Commons - Attribution - Sharealike. Additional terms may apply for the media files.