Dunstan z Canterbury

Do politiky se prvně vložil na dvoře krále Athelstana. Zde proti němu vzniklo spiknutí a byl obviněn z čarodějnictví a provozování černé magie. Byl nejen vyhnán, ale i zbit a uvržen do žumpy. Zachránil se, avšak později kvůli tomu onemocněl, byť asi ne leprou, jak se jeho okolí obávalo. On si ovšem boláky, které se na jeho těle objevily, vyložil jako boží znamení a odpověď na jeho váhání, zda se má stát mnichem, a zda by zvládl celibát. A tak se roku 943 stal mnichem. Jeho mnišský život byl velmi rozmanitý, pracoval jako kovář, hrál na harfu i vytvářel iluminace do knih. Proto je dnes patronem kovářů, zlatníků, zámečníků a hudebníků. Stal se také zpovědníkem Lady Athelfledové, neteře krále Athelstana. Když zemřela, odkázala mu značné jmění, které využil k oživení mnišského života v Anglii. Další peníze zdědil po smrti svého otce Heorstana. Byl náhle značně vlivným a po smrti krále Athelstana ho nový král Edmund I. znovu pozval ke dvoru a přidělil mu funkci ministra. Připravil reformu, jež měla znovu vytvořit klášterní život a obnovit opatství. Začal tím, že založil benediktinský klášter v Glastonbury a sám se stal benediktinem. Za vlády krále Edreda jeho vliv ještě stoupl a byl jmenován hlavním ministrem, což byla funkce odpovídající zhruba pozici premiéra. Byl hlavním strůjcem reforem, které se nelíbily zvláště pánům z Wessexu. Po nástupu Edwina na trůn (955) Dunstan okamžitě svůj vliv ztratil. Spor s králem začal již během korunovace a vyvrcholil tím, že král nechal zbořit Dunstanův klášter a sám Dunstan musel uprchnout do Flander. Jeho působení poblíž Gentu posílilo vliv benediktínů v Nizozemsku. Jeho exil skončil ovšem brzy, již roku 957, kdy se šlechtici z Mercie a Northumbrie vzbouřili, krále svrhli a zvolili nového, Edgara, byť vládl jen na sever od Temže, zatímco jih zůstal věrný Edwinovi. Edgar pak povolal Dunstana zpět do Anglie. Vzápětí byl zvolen biskupem Worcesteru, brzy poté i Londýna a roku 959, poté co Edgar ovládl celou zemi, nakonec i arcibiskupem z Canterbury, což byla již tehdy nejprestižnější církevní funkce v zemi, byť neměla ještě takovou roli jako po pozdějším odštěpení od Říma a vzniku anglikánské církve. Dunstan okamžitě zahájil velké reformy církve: prosazoval celibát, zakázal prodávání církevních úřadů za peníze a zvyk duchovních jmenovat příbuzné do úřadů pod jejich jurisdikcí. Bylo postaveno několik klášterů a ve velkých katedrálách mniši převzali místa sekulárních kanovníků. Souběžně znovu zastával funkci de facto premiéra. Nechal vycvičit speciální strážní jednotky, které na severu a na moři střežili zemi před vpádem Vikingů. Roku 973 prosadil druhou, slavnostní korunovaci krále Edgara, která měla zvláštní symbolický význam a je předlohou britského korunovačního ritu dodnes. Po smrti Edgara korunoval králem jeho syna, Edwarda Martyra. Nepřátelští šlechtici však vycítili slabost nového krále a zesílili tlak, který mířil hlavně na kláštery, symbol Dunstanových reforem. Mnoho mnichů bylo vyhnáno i zabito. V březnu 978 byl i král Edward zavražděn, a to na zámku Corfe, možná z podnětu nevlastní matky. Její syn Ethelred II. byl zvolen novým králem. Jeho korunovace byla poslední státní událostí, které se Dunstan zúčastnil. S volbou nesouhlasil, prorokoval království zkázu a stáhl se z politického života, ačkoli úřad arcibiskupa formálně zastával až do roku 988. Prakticky působil jen v katedrále v Canterbury, zejména učil v katedrální škole.

Byl pohřben v katedrále v Canterbury, kde je jeho hrob uctíván dosud.

Po kanonizaci v roce 1029 byl dvě století nejoblíbenějším anglickým světcem, než byl zastíněn Tomášem Becketem. Popularita mezi lidem byla tak velká, že se jeho legenda rozšířila i do anglického folklóru. Patří k ní příhody o Dunstanově vítězství nad ďáblem, kterému jednou sevřel nos do kovářských kleští, a podruhé na kopyto přibil podkovu a odstranil ji teprve za slib, že čert už nikdy nenapadne místo, nad nímž visí podkova. To je podle všeho počátek tradice věšení podkovy "pro štěstí" nade dveřmi obydlí, která se rozšířila i mimo Anglii.

• Obrázky, zvuky či videa k tématu Dunstan z Canterbury na Wikimedia Commons