Dunseverick

Hradní zřícenina se nachází na malém skalnatém výběžku na pobřeží Causeway v nejsevernější oblasti Severního průlivu v místech, kde tento průliv přechází do Hebridského moře, respektive do Atlantského oceánu. Horniny, kterými je toto pobřeží tvořeno, jsou převážně výsledkem třetihorní sopečné činnosti. Vyskytují se zde však i horniny sedimentární, především vápenec. Nejvýznamnější geologickou lokalitou v okolí jsou čedičové "varhany" Giant’s Causeway, zapsané na seznamu Světového dědictví UNESCO. Dunseverick je od tohoto světově proslulého skalního útvaru vzdálen přibližně 4 km vzdušnou čarou směrem na východ. Po turistické stezce Causeway Coast Way, která se vine podél okraje zdejších útesů, je vzdálenost zhruba dvojnásobná.[2][3]

Historie pevnosti Dunseverick sahá až do nejranějšího období středověku a je spjata s historii království Dál Riada, které zahrnovalo území hrabství Antrim v Irsku a západní oblast Skotské vysočiny spolu s přilehlými ostrovy. Uvádí se, že v 5. století svatý Patrick vysvětil na hradě Dunseverick Olcána, který poté odešel na studia do Galie a po návratu se stal prvním křesťanským biskupem v Irsku.

Torzo hradní věže

Hrad Dunseverick byl v 6. století sídlem Ferguse Velkého (Fergus Mör Mac Eirc), krále Dál Riady a prastrýce Muirchertacha Mac Muiredaiga, zvaného Mac Ercae z rodu Uí Néill, krále Irska.

V oněch dobách existoval v Irsku systém veřejných cest různé důležitosti, přičemž nejvýznamnějšími z nich bylo pět dálkových tras, tzv. slighte, procházejících všemi královstvími. Počátek jedné z těchto dálkových cest, zvané Slige Midluachra, byl v Dunsevericku, odkud tato trasa vedla až do Tary, sídla irských Velkých králů v hrabství Meath.[3] Přes Dunseverick také putoval mytický korunovační kámen Lia Fáil, když jej král Muirchertach zapůjčil strýci Fergusovi, aby ten mohl být korunován králem nově nabytých oblastí v západním Skotsku.

V období let cca 1000 až 1320 patřil Dunseverick rodu Ó Catháin, příslušníkům severní větve Uí Néill. Později tento rod znovu získal Dunseverick v polovině 16. století. Posledním majitelem z uvedeného rodu byl Giolla Dubh Ó Catháin.[3] Hrad byl dobyt a zbořen vojsky skotského generála Roberta Munro v roce 1642.[4]

V roce 1962 tehdejší majitel, místní farmář Jack McCurdy, předal pozemky na poloostrově s pozůstatky hradní zříceniny Dunsevericku britské organizaci National Trust for Places of Historic Interest or Natural Beauty.