Dušan Cvek

Pocházel z jedné ze dvou rodin holešovských Cveků (syn stavitele Aloise Karla Cveka),[1] za nacistické okupace byl v roce 1944 totálně nasazen v Lutíně a v Pavlovicích u Přerova. Po maturitě na reálném gymnáziu v Holešově roku 1945 vystudoval lékařskou fakultu Masarykovy univerzity v Brně. Zaměřoval se především na léčbu tuberkulózy, kterou sám prodělal, a po ukončení studia pracoval v letech 1951–1959 v tatranské léčebně TBC Penzák[2] v Novém Smokovci. Pak pracoval krátce jako lékař-statistik ve Zlíně (tehdy Gottwaldově) a krátce zástupcem ředitele ústavu pro léčbu tuberkulózy ve Valašském Meziříčí. Od roku 1960 působil jako vedoucí lékař oddělení TBC a respiračních nemocí na poliklinice v Krnově, a to i po odchodu do důchodu v roce 1987. V mládí se věnoval házené ve slavné holešovské éře,[3] po celý život hře v šachy (třetí na přeboru Slovenska v roce 1955)[4] a psaní poezie[5].

Jako básník debutoval v roce 1955, svá díla publikoval v Mladé frontě, Červeném květu, Kultuře, Kulturní tvorbě,[6] Hostu do domu, Plameni, Tvorbě,[7] Literárním měsíčníku, Kmeni; v Tatranských novinách použil pseudonym D. C. Věk.