Druhý kontinentální kongres

Druhý kontinentální kongres (Second Continental Congress) byl setkáním delegátů ze třinácti kolonií v Americe v roce 1775.

Druhý kontinentální kongres
Základní údaje
Témapokus o odvrácení války s Anglií
Podepsání
Datum5. června 1775
MístoFiladelfie, Pensylvánie
Strany8. června 1775
ZástupciTřináct kolonií
Detaily smlouvy
Cílvyhlášení nezávislosti na Anglii
DůsledkyDeklarace nezávislosti
Pohled na průčelí budovy Independence Hall, Pensylvánie, Filadelfie

Historie

Svolán byl 10. května 1775 do Filadelfie v Pensylvánii krátce po bitvě o Lexington a Concord. Druhý kontinentální kongres následoval po prvním kontinentálním kongresu svolaném na stejné místo od 5. do 26. října 1774. Druhý kongres fungoval jako de facto národní vláda na počátku revoluční války zvyšováním připravenosti armády, řízení strategie a jmenováním diplomatů. Kongres vydal dokument "Declaration of the Causes and Necessity of Taking Up Arms" (Deklarace příčin a nezbytnosti ozbrojení armády) a 5. června 1775 vydal "Olive Branch Petition "Petice Branch Branch"[1] jako poslední pokus vyhnout se válce s Británií. Všech třináct kolonií bylo zastoupeno v době, kdy kongres přijal "Lee Resolution", usnesení, které 2. července 1776 vyhlásilo nezávislost na Velké Británii a o dva dny později kongres ratifikoval Deklaraci nezávislosti.

Poté kongres fungoval jako prozatímní vláda Spojených států amerických až do 1. března 1781. Během tohoto období jeho úspěchy zahrnovaly: úspěšné řízení válečného úsilí; vypracování Článků Konfederace (první ústava USA); zajištění diplomatického uznání a podpory ze strany zahraničních zemí; a řešení státních nároků na půdu západně od Appalačských hor.

Místnost, kde jednali delegáti Druhého kontinentálního kongresu, Pensylvánie, Filadelfie

Mnoho delegátů druhého kongresu se zúčastnilo také prvního. Znovu zvolili Peytona Randolpha do funkce prezidenta Kongresu a Charlese Thomsona do funkce sekretáře.[2] Mezi nové členy patřili mimo jiné Benjamin Franklin z Pensylvánie a John Hancock z Massachusetts. Během dvou týdnů byl Randolph povolán zpět do Virginie, aby předsedal legislativnímu orgánu "House of Burgesses"; Hancock jej následoval jako prezident a Thomas Jefferson Hancocka v delegaci Virginie nahradil. Počet zúčastněných kolonií také rostl, když Georgie schválila kongres v červenci 1775 a přijala kontinentální zákaz obchodu s Británií.[3]

Odkazy

Reference

V tomto článku byl použit překlad textu z článku Second Continental Congress na anglické Wikipedii.

  1. Cogliano, Revolutionary America, 1763–1815, str. 113
  2. BURNETT, Edward Cody. The Continental Congress. New York: Norton, 1941. S. 64–67. (anglicky)
  3. CASHIN, Edward J. Revolutionary War in Georgia [online]. Georgia Humanities and the University of Georgia Press, 2005-03-26 [cit. 2019-04-22]. Dostupné online. (anglicky)

Literatura
  • Adams, Willi Paul. The First American Constitutions: Republican Ideology and the Making of the State Constitutions in the Revolutionary Era. U. of North Carolina Press, 1980. ISBN 0-7425-2069-2
  • HENDERSON, H. James. Party Politics in the Continental Congress. [s.l.]: Rowman & Littlefield, 2002. ISBN 0-8191-6525-5. (anglicky)
  • Peter Force, ed. American Archives 9 vol 1837-1853, major compilation of documents 1774-1776. online edition
  • Kruman, Marc W. Between Authority and Liberty: State Constitution Making in Revolutionary America. U. of North Carolina Pr., 1997. ISBN 0-8078-4797-6
  • MONTROSS, Lynn. The Reluctant Rebels; the Story of the Continental Congress, 1774–1789. [s.l.]: Barnes & Noble, 1970. Dostupné online. ISBN 0-389-03973-X. (anglicky)
  • Rakove, Jack N. The Beginnings of National Politics: An Interpretive History of the Continental Congress. Knopf, 1979. ISBN 0-8018-2864-3

Externí odkazy
This article is issued from Wikipedia. The text is licensed under Creative Commons - Attribution - Sharealike. Additional terms may apply for the media files.