Články Konfederace a trvalé unie

„Název této konfederace je „Spojené státy americké“.“

Definuje zachování veškerých práv, svrchovanosti, svobody a nezávislosti, soudní pravomoci, kromě těch, která jsou postoupena Spojeným státům, shromážděným v Kongresu.

Obsahuje prohlášení, kterým zúčastněné státy říkají, že toto společenství je pevné, vzájemně přátelské, za účelem společné obrany, zajištění svobod a vzájemného blahobytu. Obsahuje závazek výpomoci proti jiným silám, ať už z jakéhokoliv důvodu hrozícím některému ze států.

Tento článek se zabývá především svobodou obyvatel každého státu „s výjimkou nuzáků, tuláků a prchajících před zákonem.“ Zaručuje svobodu pohybu a ochraňuje jejich majetek (a to i proti daním nebo clům ze strany zúčastněných států). Rovněž ale říká, že soudní systémy v jednotlivých státech se budou vzájemně uznávat a v podstatě definuje způsob vydávání zločinců mezi státy.

Určuje způsob fungování Kongresu a jmenování jeho delegátů z jednotlivých států včetně jejich zastoupení (min. dvě, max. osm osob). Omezuje funkční období delegátů a také jejich fungování ve státní správě. Zavádí shromáždění států a také shromáždění Kongresu (kde má každý stát pouze jeden hlas). Na závěr stanovuje imunitu jednotlivých členů Kongresu, ale také ji omezuje – zvláště v oblastech vlastizrady a hrdelních zločinů, či porušení míru.

Definuje způsob, jakým jednotlivé státy přistupují k diplomacii, respektive k zahraniční politice. Výslovně zakazuje jakékoliv dary a funkční požitky ze zahraničí a také šlechtické tituly. Omezuje uzavírání úmluv dvou či více států bez svolení Spojených států shromážděných v Kongresu. Také zakazuje stanovení jakýchkoliv poplatků nebo cel vůči cizím státům, které by mohli být v rozporu se smlouvami, které uzavřeli Spojené státy. Tento článek také omezuje válečné loďstvo v době míru (pouze nezbytně nutné k obraně tohoto státu a obchodu). Totéž platí pro ozbrojené sbory. Definuje, že každý stát bude udržovat funkční domobranu s dostatečnou výzbrojí a výstrojí. V závěru omezuje jakékoliv válečné akce bez souhlasu Spojených států a v podstatě říká, že nemůže samostatně v těchto věcech rozhodovat. Jakékoliv vyhlášení války a s tím spojená omezení nebo nařízení může provést pouze samotný Kongres.

Zabývá se způsobem jmenování hodností v pozemních silách společné obrany.

Určuje úhradu válečných nákladů a dalších výdajů související se společnou obranou Spojených států. Vše je hrazeno společnou pokladnou, která je naplňována jednotlivými státy v úměře hodnoty všech pozemků každého státu.

Tento článek se opět vrací k pravomocím a jejich upřesnění obsažených ve článku VI., které podrobněji definuje. Stanovují Kongres jako poslední odvolací místo všech sporů, které mohou být mezi dvěma či více státy ve věcech: hranice, soudní příslušnost nebo jiných. Stanovuje postup, jak se k tomuto posledním odvolacímu místu spor dostane. Velmi podrobně určuje způsob volby zástupců jednotlivých sporných stran a jejich soudců, včetně jejich přísah a slibů. Určuje také výhradní pravomoc Spojeným státům regulovat slitinu a hodnotu mincí, ražených jejich vlastním orgánem nebo orgány jednotlivých států. Dává také Kongresu výlučnou pravomoc stanovit pevnou míru vah a měr, regulovat obchod a zabývat se veškerými záležitostmi s indiány. Rovněž zakládat a řídit poštovní úřady po celých Spojených státech (včetně ceny poštovních služeb k pokrytí výdajů tohoto úřadu). Uděluje také Kongresu pravomoc jmenování důstojníků pozemních a námořních sil a pověřovat je úkoly. Vytváří také pravidla pro jejich kontrolu a řízení operací. Závěrem také stanovuje, jakým způsobem bude Kongres jednat a odročovat svá jednání.

Určuje oprávnění k jednání Výboru států mezi jednotlivými zasedáními Kongresu a výkonu jím svěřených pravomocí, které mu Kongres (se souhlasem devíti států) svěřil.

Prohlašuje, že Kanada přistupuje k této konfederaci. Dále určuje, že k přistoupení jakékoliv další kolonie je potřeba souhlas minimálně devíti států.

Obsahuje prohlášení o úhradě veškerých finančních závazků učiněných Kongresem nynějšími Spojenými státy.

Tento poslední článek stanovuje povinnost všech států dodržovat rozhodnutí Spojených států, shromážděných v Kongresu v otázkách, které jsou mu touto konfederací předneseny. Stanovuje, jakým způsobem je možné tyto články Konfederace do budoucna upravovat.

„A ježto potěšilo Velkého vládce světa přimět srdce zákonodárných sborů, které každý za sebe zastupujeme v Kongresu, schválit řečené Články konfederace a trvalé unie a zmocnit nás k jejich ratifikaci, vězte, že my podepsaní delegáti tímto na základě pravomoci a zmocnění nám k tomuto účelu daných, jménem a v zájmu našich příslušných zplnomocnitelů plně a zcela ratifikujeme a potvrzujeme každý a všechny z řečených Článků konfederace a trvalé unie a veškeré a jednotlivé záležitosti a věci v nich obsažené. Dále slavnostně dáváme své pevné slovo a vkládáme důvěru v naše zplnomocnitele, že budou dodržovat rozhodnutí Spojených států shromážděných v Kongresu ve všech otázkách, jež jsou jim řečenou konfederací předkládány. Články budou dodržovány každým státem, a tak bude unie trvalá. Na důkaz toho jsme tyto ústavní články stvrdili svým podpisem v Kongresu. Dáno ve Filadelfii ve státě Pensylvánie devátého dne měsíce července Léta Páně tisícího sedmistého sedmdesátého osmého a ve třetím roce nezávislosti Ameriky.“