Druhá tichomořská válka

Tichomořské války představovaly dva ozbrojené konflikty některých zemí Latinské Ameriky v 19. století, které měly teritoriální vztah k Tichému oceánu a Jižní Americe.

Druhá tichomořská válka

Změna území po válce
trvání: 14. únor 1879 – 20. říjen 1883
místo: tichomořské pobřeží Peru a Bolívie, Jižní Amerika
casus belli: hraniční spory Chile a Bolívie
výsledek: vítězství Chile, Bolívie ztrácí přístup k moři
  • department Litoral a Tarapacá přičleněny k Chile.
  • oblasti Tarata, Arica a Tacna okupovány Chile do roku 1929, pak navráceny Peru
strany
Peru

Bolívie

Chile Chile
velitelé
Mariano Ignacio Prado (1876-1879)

Nicolás de Piérola (1879-1881)
Francisco García Calderón (1881)
Lizardo Montero Flores (1881-1883)
Miguel Iglesias (Severní Peru 1882-1885)


Hilarión Daza (1876-1879)
Narciso Campero (1879-1884)

Anibal Pinto (1876-1881)

Domingo Santa Maria (1881-1886)

síla
1879

Bolivijská armáda: 2.300 vojáků
Bolivijské loďstvo: žádné
Peruánská armáda: 4.700 vojáků
Peruánské loďstvo: 2 obrněné lodě, 1 korveta, 1 dělový člun

prosinec 1880
Peruánská armáda: 28.000 vojáků[1]
Peruánské loďstvo: žádné

1879

Chilská armáda: 4.000 vojáků
Chilské loďstvo: 2 válečné lodě, 4 korvety, 1 dělový člun, 1 škuner

prosinec 1880
Chilská armáda: 41.000 vojáků
Chilské loďstvo: 2 válečné lodě, 3 obrněné lodě, 4 korvety, 2 dělové čluny

ztráty
10.467 zabito či zraněno
(9.103 válečných zajatců )
města Pisagua, Iquique, Mollendo, Supe, Chorrillos, Miraflores, Concepcion, San Pablo vybombardována či vypálena
2.825 zabito
7.347 zraněno
žádné město nebylo ovlivněno válkou

Druhá tichomořská válka, také válka o ledek, byla konfliktem mezi Chile a peruánsko-bolivijskou konfederací. Byla vedena v letech 18791883.

Nástin událostí

Teritoriální změny v průběhu války.

Důvodem ke 2. tichomořské válce, označované také jako válce o ledek, byly rozpory mezi Chile a Peru o naleziště ledku v andské provincii Atacama. Na straně Peru stála Bolívie. Problémem se staly nejasně vytyčené státní hranice a daňový spor mezi Bolívií a Chile. V únoru 1879 došlo k bolivijskému útoku na chilský přístav Antofagasta. 8. října 1879 došlo k námořní bitvě u Angamos, kterou vyhrála Chile. V ní utrpěl smrtelná zranění admirál Miguel Grau Seminario, hrdina peruánského námořnictva.

Po zničení peruánského loďstva došlo k pozemní fázi. Ta započala vyloděním chilského vojska a následující bitvou u Pisaguy, kterou Chile vyhrálo. Jeho armáda následně obsadila celé území provincie Atacamy a navíc i peruánské provincie Arica a Tacna. Zde se vojenské jednotky nezastavily a postoupily až k hlavnímu peruánskému městu Limě, kterou po ostřelování dobyly. Následujícími významnými střety se staly bitva u Chorrillos, bitva u Miraflores a poslední bitva u Huamachuca.

Výsledek

20. října 1883 došlo k vyhlášení příměří v Ancónu, ke kterému bylo Peru donuceno. Tímto aktem odstoupilo druhé straně provincie Tarapacá, Tacna a Arica. Bolívie s Chile podepsala prozatímní mírovou smlouvu následujícího roku 1884. Chile získalo území Antofagasty, čímž Bolívie ztratila přístup k moři. Konečná mírová smlouva byla podepsána v roce 1889, k její ratifikaci však došlo až roku 1904.

Důsledkem války o ledek byl nový status quo, kterým se Chile stalo nejbohatší jihoamerickou zemí.

Odkazy

Reference

  1. 19.000 v San Juan, 4.000 v Limě, 1.000 v El Callao, 4.000 v Arequipa, Col. Jose de la Torre Basadre 1964

Související články

Literatura

  • PEČENKA, M.; LUŇÁK, P. Encyklopedie moderní historie. Praha: Libri, 1998. ISBN 80-85983-46-X.

Externí odkazy

This article is issued from Wikipedia. The text is licensed under Creative Commons - Attribution - Sharealike. Additional terms may apply for the media files.