Domorodá náboženství Spojených států amerických

Předkové domorodých Američanů patřili pravděpodobně k cirkumpolárním kulturám obývajícím Arktidu a území okolo polárního kruhu a sdíleli náboženské rysy s dalšími národy této kultury: například se Sámy, Samojedy, Čukči nebo Inuity. Lze tedy předpokládat že znaly lovecká tabu a obřady na uctění zabitého zvířete, víru v duchy a šamanismus. Zatímco u některých domorodých kmenů došlo k zachování těchto rysů, jiné, které přijali zemědělský způsob života, vytvořily odlišné náboženské formy.[1]

Åke Hultkrantz z těchto důvodů mluví o dvou základních, „ideálních“ modelech náboženství severoamerických domorodců:[1]

• Lovecký model klade důraz na obřady spojené s loveckými a zvířecími kulty, hledání duchovní síly a šamanismem a zahrnuje víru v nejvyšší bytost (Manitou, Wakan Tanka), každoroční obřady kosmického omlazení a víru v posmrtný život na horizontem nebo na nebi. Typickým příkladem je náboženství Šošonů.
• Zemědělský model klade důraz na obřady vzývající déšť a plodnost, kult je prováděn kněžími a je uctíván panteon bohů a bohyň. Zemědělské obřady jsou prováděny po celý rok, existují stálé svatyně a chrámy a společenství kouzelníků-léčitelů, posmrtný život probíhá v podsvětí či v oblacích. Typickým příkladem je náboženství Zunijů.

Po příchodu Evropanů mnoha hnutí která reagovala na nově vzniklé podmínky, například milenialistický Ghost Dance „tanec duchů“, Gaihwi:io „dobrá zpráva“ synkretizující irokézské náboženství a křesťanství nebo The Native American Church „Domorodá americká církev“ kladoucí důraz na užívání psychoaktivního peyotlu.

• Totem