Domenico Fetti

Domenico Fetti, také Domenico Fette, Dominico Fetto, Dominique Feti (kolem 1589? Řím – 16. dubna 1623 Benátky) byl italský malíř-figuralista raného baroka; byl autorem oltářních obrazů, portrétů, žánrů, alegorických i mytologických postav. Bývá řazen ke caravaggistům, ale jeho tematický i výrazový rejstřík byl mnohem bohatší.

Podobenství o Lazarovi u stolu boháče, Národní galerie ve Washingtonu
Domenico Fetti
Portrét z encyklopedie malířů A. J. Dézalliera (1745)
Narození1589
Řím
Itálie Itálie
Úmrtí16. dubna 1623 (ve věku 33–34 let)
Benátky
Benátská republika Benátská republika
Povolánímalíř
PříbuzníLucrina Fetti (sourozenec)
Hnutíbaroko
Významná díla13 podobenství; Melancholie; Útěk do Egypta
MecenášiFerdinando Gonzaga, Marzio Colonna, Medicejové
OvlivněnýCaravaggio
multimediální obsah na Commons
Seznam děl v databázi Národní knihovny
Některá data mohou pocházet z datové položky.

Život

Přesné datum jeho narození není známo, odvozuje se od údaje o úmrtí, kdy mu bylo 34 let. Učil se nejdříve u svého otce Pietra, malíře pocházejícího z Ferrary, pak nastoupil do učení k Lodovicu Cigolimu. Ten jej seznámil s prvním mecenášem, kardinálem Ferdinandem Gonzagou, jehož dvorním malířem se Fetti stal v letech 1613–1614. Malbě se věnovala také Domenicova sestra Giustina, která později vstoupila do kláštera voršilek v Mantově a dále malovala pod řeholním jménem Lucrina. Maloval i Domenicův bratr Vincenzo Fetti, který se stal knězem. Více než svými učiteli byl Domenico v pojetí ostře nasvětlených scén s realistickými tvářemi a detaily i v technice olejomalby ovlivněn dílem Caravaggia a Adama Elsheimera. Jeho podání scén bývá však malebnější a jemnější, jako u benátských mistrů. Bývá řazen mezi caravaggisty i do Benátské školy.[1]

Po příchodu do Mantovy poznal díla Rubensova a Romanova. Své stěžejní práce Fetti namaloval mezi léty 1618–1622 na dvoře vévody Marzia Colonny v Mantově. Kromě olejomaleb pro něho vytvořil také fresky v dómu v Mantově. Pracoval také ve Florencii pro velkovévody Medicejské.

Zastoupení ve světových sbírkách

Celkem je katalogizováno přes 60 obrazů, kompoziční varianty, a také několik dobových kopií jeho děl. Mimo Itálii se kolekce jeho obrazů dochovaly v Galerii starých mistrů v Drážďanech, v Uměleckohistorickém muzeu ve Vídni, v Metropolitním muzeu v New Yorku. V českých sbírkách je reprezentativní trojice obrazů v Obrazárně Pražského hradu a jeden obraz na zámku ve Veltrusích.

Dílo (výběr)
Melancholie (Meditace), 1618, Louvre
  • Ariadna a Bakchus na ostrově Naxos, (1611),
  • Svatá poustevnice Marie Egyptská a svatý Jeroným, (1611), Britská královská sbírka Londýn, Hampton Court
  • Svatý Jeroným na poušti (asi 1613), Obrazárna Pražského hradu[2]
  • Plačící apoštol Petr (asi 1613)
  • Sebevražda Kleopatry (1613)
  • David s hlavou Goliášovou(asi 1613), Britská královská sbírka, Londýn Hampton Court Palace
  • Ino nebo Leucotea (1613), zámek Veltrusy
  • Ecce homo, (1613), Galerie Uffizzi, Florencie
  • Madona s dítětem, sv. Anselmem a sv. Karlem Boromejským
  • Kristus na hoře Olivetské, (1616–16̟17), obraz byl namalován pro oltář v kapli paláce vévody Marzia Colonny v Mantově, do Obrazárny Pražského hradu se dostal prostřednictvím daru ze sbírky nizozemského místodržitele, velkovévody Leopolda Viléma císaři Ferdinandu III. Habsburskému, když byl inspektorem obrazárny Kristián Schröder, který jej restauroval; do inventáře obrazárny byl zapsán až roku 1761.[3][4]
  • Melancholie (Meditace), (1618): 1. verze: Louvre, 2. verze v Galerii Akademie v Benátkách
  • Smrt kající Marie Magdalény
  • Portrét Vincenza Avogadra (1620), Britská královská sbírka, Buckinghamský palác
  • Portrét herce, asi 1620; Ermitáž Petrohrad
  • Třináct podobenství z evangelií, (1618–1621), různé verze námětů dochované v muzeích, celá série: Galerie starých mistrů v Drážďanech
  • Podobenství o rozsévači koukolu (asi 1619), olejomalba na dřevě, 60,8 × 44,5 cm; ze série Třinácti podobenství, Obrazárna Pražského hradu[5], jde o variantu kompozice, vystavené v Muzeu Thyssen-Bornemisza v Madridu
  • Podobenství o Lazarovi a boháči
  • Podobenství: Slepec vede slepého
  • Jákobův sen, (1619), Uměleckohistorické muzeum ve Vídni
  • Tobiáš uzdravuje slepého otce (1619), Ermitáž, Petrohrad
  • Bakchus a Ariadna na Naxu, neurčená italská sbírka
  • David s hlavou Goliášovou, (1620), Britská královská sbírka Hampton Court Palace Londýn; (replika NM ve Stockholmu)
  • Perseus a Andromeda, Hero a Leander, Galatea a Polyfém, (1621–22), Kunsthistorisches Museum, Vídeň
  • Portrét herce (Tristano Martinelli nebo Francesco Andreini), (1621–1622), Ermitáž, Petrohrad
  • Podobizna antického básníka, (1620–1621) Národní muzeum Stockholm
  • Útěk do Egypta, (1622), Uměleckohistorické muzeum ve Vídni
  • Mučednictví sv. Anežky Římské, (1622), Galerie starých mistrů Drážďany
  • Svatý Simeon, (1623)
  • Podobizna astronoma, připsáno (nebo Giovanni Serodine?), Galerie starých mistrů Drážďany

Galerie
  • Ariadna a Bakchus na Naxu
  • Melancholie
  • Podobenství o dobrém Samaritánovi
  • Podobenství o rozsévači koukolu (Madrid)
  • Antický básník
  • Portrét herce
  • Astronom
  • Federico II. Gonzaga
  • Útěk do Egypta
  • Galatea a Polyfémos

Odkazy

Reference
  1. Encyclopaedia britannica
  2. NEUMANN 1965, č. kat. 43
  3. NEUMANN 1965, č. kat. 42
  4. FUČÍKOVÁ 2009, s. 682–685
  5. NEUMANN 1965, č. kat. 45

Literatura
  • NEUMANN, Jaromír, Obrazárna Pražského hradu. Soubor vybraných děl. Nakladatelství ČSAV Praha 1964, č. kat. 42, 43, 45
  • NEUMANN, Jaromír, Průvodce Obrazárnou Pražského hradu. Orbis Praha 1965, s. 48–49; č. kat. 42, 43, 45
  • FUČÍKOVÁ, Eliška. Obrazárna Pražského hradu : Domenico Fetti - Christian Schröder: Kristus na hoře Olivetské. In: Kroupa, Jiří; Šeferisová Loudová, Michaela; Konečný, Lubomír. Orbis artium : k jubileu Lubomíra Slavíčka. 1. vyd. Brno: Masarykova univerzita, 2009. Dostupné online. ISBN 9788021049727, ISBN 8021049723. S. 682–685.

Externí odkazy
This article is issued from Wikipedia. The text is licensed under Creative Commons - Attribution - Sharealike. Additional terms may apply for the media files.