Caravaggisté

Na vrcholu své popularity v Římě na konci šestnáctého a počátku sedmnáctého století, ovlivnil nový dramatický styl Caravaggia mnoho jeho vrstevníků v římském uměleckém světě. Mezi první Caravaggisty patřili Mario Minniti, Giovanni Baglione, Leonello Spada a Orazio Gentileschi. V následující generaci to byli Carlo Saraceni, Bartolomeo Manfredi nebo Orazio Borgianni, stejně jako anonymní mistři jako je Master of Gamblers (znám v Itálii jako Maestro dei Giocatori.) Gentileschi, přestože byl značně starší, byl jediný z těchto umělců, který žil mnohem později po roce 1620 a pracoval jako dvorní malíř anglického krále Karla I. Jeho dcera Artemisia Gentileschiová (1593 – kolem 1656) byla italská barokní malířka a jedna z nejnadanějších následnic Caravaggiova stylu. Přesto v Římě a v Itálii to nebyl Caravaggio, ale vliv Annibale Carracciho, spojující prvky realismu High Renaissance, tedy doby, která označuje vrchol výtvarného umění v italské renesanci a lombardského realismu.

• 
  Orazio Borgianni: Kristus mezi doktory
• 
  Artemisia Gentileschi: Autoportrét, hráčka na loutnu, 1615-1617
• 
  Giovanni Baglione: Božský Eros poráží pozemského Erota
• 
  Carlo Saraceni: Judita s hlavou Holofernovou, 1610-15

V květnu 1606 poté, co ve rvačce zabil Ranuccia Tomassoniho, uprchl Caravaggio před hrozícím trestem smrti do Neapole. V Neapoli dokončil několik svých prací, z nichž dvě hlavní jsou Madonna of the Rosary (Růžencová Madonna) a The Seven Works of Mercy (Sedm skutků milosrdenství). Jeho práce měla hluboký vliv na místní umělce a přes jeho krátký pobyt v Neapoli vytvořil pozoruhodnou školu neapolských Caravaggistů, včetně Battistella Caraccioly, Bernarda Cavallina, Carla Sellitty, Massima Stanziona nebo Francesca Guarina. Caravaggistické hnutí tam skončilo v roce 1656 vypuknutím hrozné epidemie. V té době byla Neapole majetkem Španělska a vliv caravaggismu se zde již více nerozšířil.

• 
  Giovanni Caracciolo: Dva mladíci s hrozny, 1605-10
• 
  Bernardo Cavallino: Hercules a Omfalos, asi 1640
• 
  Carlo Sellitto: Salome s hlavou Jana Křtitele
• 
  Massimo Stanzione: Judita s hlavou Holofernovou, kolem 1640

Na počátku 17. století katoličtí umělci z Nizozemska cestovali jako studenti do Říma a byli dílem Caravaggia hluboce ovlivněni. Při návratu na sever měl na tuto skupinu, známou jako Utrechtští Caravaggisté, krátkodobý, ale významný vliv Caravaggiův styl. Například na malíře jako byl Hendrick ter Brugghen, Gerrit van Honthorst, Andries Both nebo Dirck van Baburen. Krátký rozkvět utrechtského caravaggismu skončil kolem roku 1630, kdy velcí umělci buď zemřeli, jako v případě Baburena a Terbrugghena, nebo změnili styl, jako například posun van Honthorsta k portrétu a či zobrazování historických scén, které do vlámského barokního malířství vnesl zejména Peter Paul Rubens a jeho následovníci. V následující generaci je vliv Caravaggia, ač slabě, viditelný v díle Jana Vermeera, Rembrandta van Rijna nebo Gerrita Doua.

• 
  Dirk van Baburen: Kristus s trnovou korunou, 1623
• 
  Jan van Bijlert: Koncert, 1630-1635
• 
  Gerard van Honthorst: Veselá společnost, 1623
• 
  Matthias Stom: Svatý Jeroným

Peter Paul Rubens: Kain zabíjí Ábela, 1608-1609

Pravděpodobně jeden z prvních vlámských umělců ovlivněný Caravaggiem byl Peter Paul Rubens. Během let 1600-1608 pracoval v Itálii na dvoře vévody Vincenza I. Gonzagy v Mantově. Nějaký čas strávil Rubens i v Římě, kde se v roce 1601 seznámil s prací Caravaggia. Později namaloval kopii Caravaggiova obrazu The Entombment of Christ (Pohřbívání Krista) a doporučil svému patronu, vévodovi z Mantovy, aby koupil obraz Death of the Virgin (Smrt Panny Marie). Rubens byl po svém návratu do Antverp iniciátorem získání obrazu Růžencová Madona pro kostel Svatého Pavla v Antverpách. Jiný Rubensův současník Abraham Janssens byl další vlámský malíř, který cestoval do Itálie mezi 1597 a 1602, kde se seznámil s dílem Caravaggia. Jeho práce po návratu do Antverp ukazuje vliv Caravaggia. Kompozice obrazu Scaldis a Antwerpia z roku 1609 odvozuje svou expresivní sílu z použití silných kontrastů světla a stínu, stylu jehož byl průkopníkem právě Caravaggio. Dokonce se dá říci, že se ve Flandrech objevilo caravaggistické šílenství mezi roky 1620 a 1640. Umělci byli často označováni jako Ghent Caravaggisti anebo Antwerp Caravaggisti po městě, ve kterém byli nejvíce aktivní. Mezi těmito dvěma směry, kromě těch, které jsou individuální, neexistuje žádný zřetelný stylový rozdíl. Mezi Ghent Caravaggisti mohou být uvedeni Jan Janssens, Melchior de la Mars a Antoon van den Heuvel. Seznam Antwerp Caravaggisti je výrazně delší, což odráží důležitost tohoto města jako nejvýznamnějšího uměleckého centra ve Vlámsku. Patří mezi ně Theodoor Rombouts, Gerard Seghers, Jan Cossiers, Adam de Coster nebo Jacques de l'Ange. Jsou to hlavně vlámští umělci, kteří byli nejvíce ovlivněni Caravaggiem. Mnozí z těchto umělců, jako Rombouts, Cossiers a Seghers, později opustili přísné dodržování caravaggistického stylu a přešli ke stylu starší generace vlámských umělců, kteří tak měli dominantní vliv na vlámské umění v 17. století, tj. Rubens a Anthony van Dyck.

• 
  Adam De Coster: Zpěvák se svíčkou, 1620
• 
  Theodoor Rombouts: Hráč na loutnu, 1620
• 
  Gerard Seghers: Zapření sv. Petra
• 
  Jan Janssens: Korunování s trny