Dolnohodrušský tajch

Tajch vznikl pro potřeby Hodrušského hornictví, hutnictví a úpravníctva po stížnostech na pokles průtoku Hodrušského potoka kvůli odvádění srážkových vod z Pohronie na Poiplie.

Jarkovým systémem napájí Vindšachtovné a Richňavské tajchy. Původně byla naplánována pro tyto účely opravy a zvětšení kapacity Horního Hodrušského tajchu. 7. června 1743 provedl na tyto účely obhlídku stavu Samuel Mikovíny s adjunktem Matějem Zipserem. Zipser Mikovínyho přesvědčil na výstavbu nového, většího tajchu. Projekt byl Mikovínim zpracován neprodleně a s přípravou na stavbu se začalo v témže měsíci. O rok byla hráz vysoká již 14 metrů a práce se pro nedostatek financi zastavily a tajch byl spuštěn do provozu. Souběžně proběhla rekonstrukce Horního Hodrušského tajchu. Zvyšování hráze Dolního tajchu o 9 metrů na projektovanou výšku hladiny 20 m bylo provedeno až v roce 1786. Tajch byl vícekrát opravován, vyskytly se poruchy výpustního zařízení v letech 1786, 1960 opravoval se vodní propad a hráz má tendenci posadit, co bylo řešeno dostavbami a opravami v letech 1824, 1966 a 2008. Tajch čeká na generální rekonstrukci.

Dolní Hodrušský tajch zachycoval vody z propadu a z dnové výpusti Horního Hodrušského tajchu, části Hodrušského potoka sbírajícího vody z kotliny Hölle - Peklisko, také srážkové vody z úbočí pod Rabensteinem, které nemohl zachytit náhonný Královský vodní jarok šachty Michal vedený od Horního Hodrušského tajchu. Z dnové výpusti byly vody vypouštěny buď na náhonný jarok šachty Zipser (Jezerní), kde poháněl vodní čerpací a tažné zařízení šachty používané při ražení Hodrušské dědičné štoly (dědičná štola císaře Františka Lotrinského) a později při ražení Voznické dědičné štoly (dědičné štoly císaře Josefa). Tento náhonný jarok pokračoval úbočím Bärenleuten nad Horní centrální stoupu, kde později hnal Peltonovu turbínu s dynamem na jejím osvětlování. Z toku Hodrušského potoka pod Dolním Tajchem byly vody dopadající na množství vodních údělu (spádů) stoup, dolů, hutí a mlýnů v Hodrušském údolí, které stály v údolí až po Žarnovica. Z nejvýznamnějších jmenujme: Horní Hodrušský báňský závod a šachta Lill, Horní centrální stoupa, stoupy Mikuláš, Finsterort, Leopold, Tiergarten, šachty na Voznické dědičné štole, Dolní Hodrušský báňský závod Schopfer, stupy a mlýny v Dolních Hamrech (dnes část obce Hodruša-Hámre). Samozřejmě i zde vody zadržené jezery čerpaly vodu z hlubších částí dolů na úroveň dědičných štol, hnali měchy hutí a hamrů na železné i vzácné kovy.

V současnosti je tajch ve zprávě Slovenského vodohospodářského podniku, jeho OZ Povodí Hronu. Do roku 1981 byl ve vlastnictví rudných dolů š.p. Banská Bystrica. Jeho vody zásobují dodnes fungující úpravnu Slovenskej banskej, spol. s r.o. v Hodruši-Hámroch, která dobývá a zpracovává drahokovové a polymetalické rudy v dole Rozália. Tajch je oblíbeným místem relaxu a koupání obyvatel a rekreantů ze širokého okolí. Od konce 60. let 20. století nebyl generálně rekonstruován - plánovaná generální rekonstrukce začala v září 2013 a má trvat 20 měsíců.

• Nadmořská výška koruny hráze: 528 m
• Objem: 641000 m³
• Vodní plocha: 4.33 ha
• Délka koruny hráze: 199 m
• Šířka koruny hráze: max. 5.7 m
• Výška hráze: 22 m
• Maximální hloubka: 21 m

Typ hráze: zemní sypaná - heterogenní, konstrukce a členění hráze je stejné jako u tajchu Rozgrund

Délka přívodních (sběrných) struh: Tajch měl krátký sběrný jarok, zachycující potůčky z bočních dolin směrem k Rabensteinu, dnes přebudovaný na chodník k autobusové zastávce U Honvéd dlouhý cca 700 m, v současnosti nefunkční Délka náhonních struh: K stoupě Rabenstein cca 500 m, dále pokračoval k šachtě Lill v délce cca 1000 m, druhý k šachtě Zipser, pak k stupe Horního Hodrušské důlního závodu přes Barenleuten cca 1500 m. Z toku Hodrušské potoka pod Dolním Tajch odrážely vody k hutám, dolům a stoupám mnohé náhonní jarky v úhrnné délce několika desítek kilometrů.

• Obrázky, zvuky či videa k tématu Dolnohodrušský tajch na Wikimedia Commons

• Sborník konference Slovenského vodohospodářského podniku Štiavnické Bane 2003 in Zpravodaj č.2-4 / 2003 Vyd.Bevex Prievidza
• Marián Lichner a kol .: Banská Štiavnica, svědectví času, Harmony, Banská Bystrica, 2002
• Durbák a kol .: Průvodce po technických památkách Banské Štiavnice a okolí, Harmony, Banská Bystrica, 2004

V tomto článku byl použit překlad textu z článku Dolnohodrušský tajch na slovenské Wikipedii.