Dolce stil novo

Dolce stil nuovo, vyslov "novo", v moderní italštině stile nuovo nebo stilnovismo, je původem italský literární proud, který vznikl v predrenesančním období ve 13. století a zanikl v 15. století. Do tohoto proudu se řadí slavný italský básník Dante Alighieri, který i poprvé zmínil tento literární proud ve 24. zpěvu svého "očistce" jako součást Božské komedie. Vzorem pro "Dolce stil nuovo" byly provensálské písně trubadúrů, například Janovana Lafranca Cigala. "Dolce stil novo" se zrodil a rozvíjel v Bologni a Florencii.

Dante s Božskou komedií na obraze Domenica di Michelino

Charakteristika

Tento literární žánr byl silně ovlivněn sicilskou školou a toskánskou poezií, její základními tématy byly láska a zdvořilost. Při srovnání s jinými literárními pracemi jsou díla "Dolce stil nuovo" vypracovanější a rafinovanější. Lze zaznamenat pravidelné používání metafor, které vyjadřují citové nuance a jemnosti textu. Zbožňování obrazu ženy, její krásy a ctnosti jsou důležitými vlastnostmi tohoto žánru. Ideální žena je často popisována jako bohyně. Stává se andělem nebo mostem k bohu, její božská krása vede básníka ponořit se do hloubek sebepozorování.

Autoři

K básníkům "Dolce stil novo" patří Guido Guinizzelli, který jako jejich první inspirátor s písní Al cor gentile rempaira sempre Amore tvoří základy nové poezie. Domnívá se, že hodnota osobnosti pochází od vznešenosti srdce a ne od jeho oblečení. Byl první, kdo vytvořil obraz milované ženy jako anděla.

Jiní autoři často popisují alegorickou představu "Lásky", která je zároveň původu lidského, ale také má silný citový neklid. K těmto patří Guido Cavalcanti, Cino da Pistoia a Dante se svou Božskou komedií.

Méně známí autoři byli například Gianni Alfani a Lapo Gianni. Na konci 14. století tvořili imitátoři tohoto stylu Fazio degli Uberti (1305? – po 1367), Francesco da Barberino (1264 – 1348) a Giovanni Quirin.

Žánr "Dolce stil novo" je zároveň i zakládajícím stylem novodobé italské literatury ze dvou hlavních důvodů:

  • Je to první literární žánr významného rozsahu v Itálii.
  • Je nejpoužívanější v literatuře Toskánska, kdy toskánština byla jen jedním z dialektů poloostrova, ale měla se stát národním jazykem pro celou zemi pod jménem italština.

Související články

Reference

V tomto článku byly použity překlady textů z článků Dolce Stil Novo na francouzské Wikipedii a Dolce stil novo na slovenské Wikipedii.

Externí odkazy
This article is issued from Wikipedia. The text is licensed under Creative Commons - Attribution - Sharealike. Additional terms may apply for the media files.