Dogoni

Jednou ze zajímavostí v životě tohoto kmene jsou dogonské tance doprovázené průvodem masek. Průvody masek se konají u příležitosti všech náboženských obřadů. Každý rok mezi květnem a červnem slaví Dogoni Bulo. Je to svátek, který zahajuje začátek období dešťů a pěstování prosa. V únoru a dubnu probíhají pohřební obřady, při kterých Dogoni uctívají památku svých předků. Nejdůležitějším svátkem je Sigi, slaví se každých 60 let^[zdroj?!] a je oslavou objevení hvězdy Sirius B. Pokud má nějaký Dogon to štěstí a zúčastní se více než jednoho Sigi, je považován za uznávaného znalce tohoto svátku.

Průvod masek za doprovodu hudby je pořádán také při dalších důležitých událostech, jako jsou svatby, pohřby, úspěšná sklizeň úrody atd. Hudební doprovod je tvořen především různými druhy bubnů, píšťalami a zpěvem několika osob.

Dogoni při oslavách

Hlavním dogonským bohem je Amma, tvůrce všeho. Podle známého mýtu zaznamenaného Marcelem Griauldem se Amma miloval s bohyní Zemí, ale překážel mu při tom její klitoris – obrovské termitiště. Proto zplodil jen nepovedeného potomka – pouštní lišku, která bude napříště tricksterem a původcem různých nesnází. Amma poté termitiště odstranil, čímž zavedl rituál ženské obřízky, a terpve nyní dokázal zplodit lidské bytosti, žena přišla na svět dříve než muž. Ammovým poslem byl Nommo, vodní bytost připomínající člověka s rybím ocasem, která údajně přišla z hvězdy Siria a naučila Dogony uměním, řemeslům a znalostem o světě. Nommo někdy bývá ztotožňován s kapustňákem senegalským, ale v mýtech se často proměňuje v člověka nebo různá zvířata.

V každé dogonské vesnici vládne rada starších, v čele s hogonem, duchovním vůdcem. Jen tyto zasvěcené osoby vědí, kde se nachází tajná skrýš, ve které by měly být ukryty všechny tajemné předměty dogonské historie. Tyto záhadné amulety by mohly prozradit, kde Dogoné získali tolik vědomostí o vesmíru. Hvězdy, které západní astronomové objevili teprve před pár lety, Dogoni znají nejspíše už tisíce let. Nemají žádné moderní vybavení ani knihy, díky kterým by získávali své vědomosti. Vše, co znají, se dozvěděli od svých předků.

Muži v tomto kmeni zastávají práce na poli a ženy se starají o domácnost. Mužská i ženská obřízka je pro ně nezbytná, pokud by nebyli obřezáni, nejsou považováni za dospělé. Dogoni mají hodně speciálních staveb. Patří k nim poradní síně, kde muži řeší kmenové záležitosti, dále věžovité sýpky na ukládání potravy a majetku (zvlášť pro muže a ženy), mají také speciální domy pro obřezané muže a pro ženy, které mají menstruaci. Menstruace označuje plodnost ženy, proto jsou muži pyšní, když svojí manželku vidí u tohoto domu pro ženy.

Nejvýraznější oblečení nosí Dogoni při oslavách. Muži mají převážně růžové třásňové sukně se šlemi z přírodních provázků a ženy mají šaty celé z třásní ve stejné barvě jako mužské sukně. Barvy třásní na sukních a šatech se liší podle oblasti. Na hlavách nosí zajímavé masky vyřezávané ze dřeva nebo proutěné škrabošky, které jsou vyrobeny ze stejného materiálu jako pánské šle.

Když se zrovna nic neslaví Dogoni se oblékají do obyčejného “moderního oblečení” nebo různě barevných dlouhých hábitů (dlouhé šaty s dlouhým rukávem). Občas nosí šátky, turbany nebo čapky, aby se skryli před ostrým sluncem.

Dogonská vesnice

Domy, ve kterých Dogoni bydlí, jsou opravdu zajímavé. Stavby jsou postaveny na úpatí hory z bahna a písku, jsou vyzdobeny trojúhelníkovými vzory a mají slaměné střechy, které svým tvarem připomínají čarodějnický klobouk. Díky své pískové barvě se stavby téměř ztrácí na úpatí hory. Nejvyšší vrchol stoupá až do výšky 1 115 metrů, jeho stráně byly ideální pro stavbu vesnic.

Centrem dogonské říše je město Sanghy, v minulosti to bylo město Kani Kombole, dalšími vesnicemi jsou například Banani, Youga-na, Neni a Teli (dohromady jich je 27). V dogonských vesnicích nenajdeme žádný luxus. Domy jsou vybaveny tradičním strohým způsobem, bez elektřiny a kanalizace, i přes to mají své kouzlo, kterým zapůsobí na všechny návštěvníky.

Skalní útvar Tourserele

Dogoni začali osidlovat stolovou horu v 15. století, bylo to kvůli narůstajícímu tlaku islamismu. Podle jedné z legend byly čtyři rodiny vedeny psem až k hoře Bandiagara, tam založily první město. První obyvatelé této oblasti uměli prý létat. Další legenda, Tourserele, se vztahuje k pozoruhodnému skalnímu útvaru, který připomíná strom. Pověst říká, že dvanáctiletá dívka jménem Serele (Tour je strom, proto Tourserele) trhala na stromě baobabu plody, když v tom se strom změnil ve skálu, dívka se polekala a zešílela. Tento „strom” můžete na území Dogonů opravdu najít.

Dogonské vesnice nejsou pro veřejnost tak uzavřené, jako tomu bývalo dříve. Dogoni se stali velkým lákadlem pro turisty, které vítají téměř s úsměvem, na objednávku dokonce ukazují svůj pověstný tanec, za to chtějí samozřejmě pořádně zaplatit. Původ tajemství, která se dědí z generace na generaci, však neprozradí nejspíš nikdy.

V tomto článku byl použit překlad textu z článku Dogon people na anglické Wikipedii.

• HAVELKA, Ondřej; LORENCOVÁ, Michaela. Nahá Afrika. Praha: Mladá Fronta, 2006. (Lidé a země). Dostupné online. ISBN 80-204-1537-8. (čeština)

• Obrázky, zvuky či videa k tématu Dogoni na Wikimedia Commons
• Dogon country