Dobrý král Václav

Good King Wenceslas looked out
on the Feast of Stephen,
when the snow lay round about,
deep and crisp and even.
Brightly shone the moon that night,
though the frost was cruel,
when a poor man came in sight,
gath’ring winter fuel.

Náš předobrý Václav král
z okýnka se díval,
všude sníh už napadal,
celou zemi skrýval.
Měsíc bílé světlo lil,
třpytily se jívy,
z lesa muž se vynořil,
sbíral suché dříví.

Na svatého Štěpána
král Václav se dívá:
Bílým sněhem sypaná
cesta s polem splývá,
bledý měsíc vychází,
krutý mráz kraj svírá,
a tu poutník přichází,
chrastí cestou sbírá.

Na Štěpána dobrý král
Václav z okna hledí,
všude kam se podívá,
závěje a ledy.
Svítil měsíc a byl mráz,
pálil jako divý,
a vtom spatří chudáka,
jak tam sbírá dříví.

“Hither, page, and stand by me,
if you know it, telling,
yonder peasant, who is he?
Where and what his dwelling?”
“Sire, he lives a good league hence,
underneath the mountain,
right against the forest fence,
by Saint Agnes’ fountain.”

„Hola, páže, přistup blíž,
pohleď na rozcestí.
Odkud je ten neznámý,
který sbírá klestí?“
„V horách žije, pane můj,
v malé chýšce prosté,
tam, kde potok pramení,
zjara kvítí roste.“

"Hej, mé páže, pospěš sem,
pověz svému králi:
ten tam v plášti chatrném
zblízka je, či zdáli?"
"Ten má, pane, chýšku svou
za našimi lány,
kde u lesa pod horou
pramen svaté Anny."

"Hola, páže," pravil král,
"podívej se honem.
Odkud je ten sedláček,
víš-li něco o něm?"
"Pane můj, ten sedláček
bydlí támhle kdesi
u studánky v chalupě
pod samými lesy."

“Bring me food and bring me wine,
bring me pine logs hither,
You and I will see him dine,
when we bear them thither.”
Page and monarch, forth they went,
forth they went together,
through the cold wind’s wild lament
and the bitter weather.

„Přines víno, zvěřinu,
ať je všeho dosti,
v jeho chýši ubohé
budeme dnes hosti.“
Venku začal vítr vát,
spaly hradní stráže,
tiše opustili hrad
král a jeho páže.

"Dones masa, vína džbán,
dříví borového!
Dnes budeš ty i tvůj pán
večeřet u něho."
A tak král i s pážetem
na cestu se dali,
v krutém mrazu třeskutém
sněhem putovali.

Přines maso, přines chléb
a pár polen k tomu,
zanesem to ještě dnes
sedláčkovi domů."
A tak šli, král s pážetem,
a tak vyrazili,
i když venku vítr dul
a vyl ze vší síly.

“Sire, the night is darker now,
and the wind blows stronger,
fails my heart, I know not how;
I can go no longer.”
“Mark my footsteps, my good page,
tread now in them boldly,
you shall find the winter’s rage
freeze your blood less coldly.”

„Pane můj, noc ztemněla,
vítr sílí stále,
bojím se a umdlévám,
nemohu jít dále.“
„Vzmuž se, hochu, musíš dál,
jak ti tvůj král káže,
kráčej dál v mých šlépějích,
nic se neboj, páže.“

"Pane můj, noc houstne tmou,
srdce se mi chvěje,
klesám k zemi únavou,
padám do závěje!"
"Po mé stopě pojď jen dál,
jež ti cestu razí!
Uvidiš, že vichru pal
krev ti neumrazí."

"Pane můj, je hrozná tma
a je hrozná zima.
Sotva jdu, už nemůžu,
strach mě z toho jímá."
"Vkládej nohy do mých stop
a pojď dál, můj hochu!
Za chvíli ti nebude
zima ani trochu."

In his master’s steps he trod,
where the snow lay dinted;
heat was in the very sod
which the saint had printed.
Therefore, Christian men, be sure,
while God’s gifts possessing,
You who now will bless the poor
shall yourselves find blessing.

Sněhem kráčí páže dál,
náhle vůni cítí,
všude tam, kde stanul král,
vonné roste kvítí.
Tak, mí milí křesťané,
dobrý příklad mějme,
jděme v Božích šlépějích,
lidem pomáhejme.

A tak stopou páně spěl,
ač mráz v tváři pálí;
kudy světec před ním šel,
šlépěje ho hřály.
Protož, milí křesťané,
hleďme pomáhati
chudým z lásky upřímné –
Bůh nám stokrát vrátí!

Vkládal nohy krok co krok
do stop po svém králi,
a kam vkročil svatý král,
tam i sněhy hřály.
Proto, věřte, křesťané,
boháči i páni,
ten, kdo cítí s chudými,
dojde požehnání.