Dobětice

Dobětice jsou čtvrť na levém břehu Labe v Ústí nad Labem. Patří do obvodu Ústí nad Labem-Severní terasa a sousedí se Stříbrníky a Krásným Březnem. Nedaleko se také nachází osada Mlýniště a obec Žežice. V osmdesátých a na začátku devadesátých let se jižně od původní vesnice postavilo velké sídliště navazující na již existující sídliště Stříbrníky. Na tomto sídlišti se nachází supermarket, školky, základní škola, střední průmyslová škola, domov důchodců, zdravotnické středisko a další.

Dobětice
Sídliště Dobětice ze Střekovské vyhlídky
Lokalita
Charakterčást města
ObecÚstí nad Labem
OkresÚstí nad Labem
KrajÚstecký kraj
Zeměpisné souřadnice50°40′30″ s. š., 14°3′22″ v. d.
Základní informace
Počet obyvatel6 418[pozn. 1]
Dobětice
Další údaje
Kód k. ú.757772
Geodata (OSM)OSM, WMF
multimediální obsah na Commons
Zdroje k infoboxu a českým sídlům.
Některá data mohou pocházet z datové položky.

Historie
Část původní obce Dobětice

První písemná zmínka o Doběticích pochází z roku 1375, kdy vesnice patřila bratrům Vigantovi, Hildanovi, Děpoltovi a Rypoltovi z Lungvic, jejichž zdejší panství tvořily také vsi Mlýniště, Žežice a dvůr v Sovoluskách. Panským sídlem ve vsi byla tvrz, jejíž majitelkou byla v roce 1473 Markéta z Útěchovic, manželka Rynolta z Lungvic. Lungvicově Dobětice vlastnili do roku 1568, kdy je od nich koupil Jindřich z Bynova, který vesnici připojil k panství hradu Blansko. Dobětická tvrz tak ztratila svou funkci, a časem zanikla.[1]

Sídliště Dobětice

Výstavba v oblasti Dobětic byla plánována původně až po roce 1990, avšak kvůli rychlému tempu výstavby v Krásném Březně se přistoupilo k zpracování plánů již v 70. letech. Ten počítal s bydlením pro 7 600 obyvatel a byl hotov v roce 1976. Autorem je ústecký architekt Mojmír Böhm. Výstavba byla zahájena roku 1985 a pokračovala i po Sametové revoluci. Stavěno bylo s pomocí soustav T 06 B a později OP 1.21 zde typickou hnědě zbarvenými panely s kamínkovým povrchem.[2] Panelové domy byly stavěny převážně ve výškách osmi a dvanácti pater, dále pak šestipatrové. Zároveň byly postaveny objekty občanské vybavenosti, například objekt základní devítileté školy, domova důchodců a dnešní střední průmyslové školy. [3]

Přírodní poměry

Původní obec stojí pod vrchem s Erbenovou vyhlídkou a vrchem přímo nazvaným Dobětická výšina. Vesnicí protéká Dobětický potok pokračující do údolí pojmenovaného též podle obce. Sídliště se pak nachází mezi vrchem s Erbenovou vyhlídkou a kopcem Hůrka. Jižně jsou louky Mariánského vrchu.

Obyvatelstvo

Při sčítání lidu v roce 1921 zde žilo 206 obyvatel (z toho 103 mužů), z nichž byli dva Čechoslováci a 204 Němců. Všichni se hlásili k římskokatolické církvi.[4] Podle sčítání lidu z roku 1930 měla vesnice 218 obyvatel: devět Čechoslováků, 206 Němců a tři cizince. Převažovala římskokatolická většina, ale žilo zde také čtrnáct evangelíků, jeden člen církve československé a sedm lidí bez vyznání.[5]

Doprava

Středem celé čtvrti prochází ulice Šrámkova. Na tu navazují na konci sídliště ulice Na Návsi a Výstupní, které vedou dále do dalších čtvrtí a centra. Sídliště je obsluhováno trolejbusovými (53,54) a autobusovými (5, 23) linkami. Také se zde nachází konečná zastávka Dobětice točna.[6]

Poznámky
  1. Součtem základních sídelních jednotek Dobětice, Sídliště Dobětice, Sídliště Dobětice-západ a Nad Březnem.

Reference
  1. Hrady, zámky a tvrze v Čechách, na Moravě a ve Slezsku. Příprava vydání Rudolf Anděl. Svazek III. Severní Čechy. Praha: Nakladatelství Svoboda, 1984. 664 s. Kapitola Dobětice – tvrz, s. 96.
  2. PŘIBYL, Pavel; PLICHTA, Petr. Paneláky mohou sloužit ještě sto let, říká jejich někdejší vývojář. iDnes.cz [online]. Mafra, 2019-01-19 [cit. 2019-12-05]. Dostupné online.
  3. KREJČÍ, Václav. Ústí nad Labem. Rozvoj města: 1950–2010. Ústí nad Labem: Statutární město Ústí nad Labem, 2013. 341 s. S. 103–104.
  4. Statistický lexikon obcí v Republice Československé. 2. vyd. Svazek I. Čechy. Praha: Státní úřad statistický, 1924. 596 s. S. 199.
  5. Statistický lexikon obcí v Republice Československé. Svazek I. Země česká. Praha: Státní úřad statistický, 1934. 614 s. S. 388.
  6. schéma DPMÚL

Externí odkazy
This article is issued from Wikipedia. The text is licensed under Creative Commons - Attribution - Sharealike. Additional terms may apply for the media files.