Sovolusky (Chuderov)

První písemná zmínka o vesnici pochází ze 7. září 1330. Listina je uchována v jednom křížovnickém archivu v Praze. Jelikož byla velmi poškozena, byla listina nalepena na plátno. Doslovné znění je otištěno v knize listin města Ústí nad Labem a říká, že jistý Johann von Lungwitz od tehdejšího představeného špitálu sv. Materny, od Mikoláše von Meitzen, převzal ve vesnici Sobolus jeden akr půdy na šest let za roční poplatek patnáct pražských grošů a každý rok na svátek sv. Michala měl odvést daň právě platnému představenému kláštera (špitálu).

Johann von Lungwitz byl v té době již vlastníkem statku v Doběticích, ke kterému náležely vesnice Žežice (Seesitz), Lipová (Spansdorf) a dva dvory v Sovoluskách. Které dva dvory to byly, nelze doposud určit. Dále dva dvory ze Sovolusk náležely do panství hradu Blansko (Blankenstein) a jeden dvůr náležel ke špitálu sv. Materny v Ústí nad Labem. Bylo to hospodářství čp. 4.

Dne 8. května 1413 prodal řádový představený křížovníků Johann v souhlase s celým konventem svůj dvůr s poli a lesem, který ležel mezi poli tohoto dvora, prozíravému Gynrovi, svému osobnímu dědici a právoplatnému následníkovi podle emfiteutického práva, lidově nazývaného purkrabské právo, za sedm kop pražských grošů s podmínkou, že každý rok dá jako poplatek komturovi špitálu sv. Materny v Ústí nad Labem 22 grošů a dvě slepice v den Kristova narození a kopu vajec k velikonočním svátkům. Když jednou jmenovaný kupec svou povinnost v den svátku nesplní nejpozději do osmi dnů, dostane pokutu pět grošů a tato pokuta se bude dalších čtrnáct dní zvyšovat, dokud nebude zaplacena včetně úroků. Tento dvůr musí brát v úvahu, že tato povinnost platit daň spadá vždy na další dědice a pokrevní příbuzné a po smrti všech dědiců přejde dvůr zpět pod špitál.Tato kupní listina byla ještě v roce 1505 neporušena, 16. listopadu byl její obsah potvrzen řádovým velmistrem Matyášem v Praze.

V roce 1568 Johann starší von Lungwitz z Dobětic prodal svůj statek panu Heinrichu z Bünau z Blanska a ještě další dva dvory ze Sovolusk, které doposud patřily pod Dobětice, přešly k panství Blankenstein - Prieznitz. Od té doby dvory poddané panství Blankenstein spadaly územně pod obec Ryjice. Všech obchodů se v té době účastnil rychtář z Ryjic a porotce ze Sovolusk. Po roce 1600 probíhaly obchody a ujednání na rychtě v Žežicích. Po roce 1634 byl jmenován sovolusským rychtářem Hans Platschke (dům čp. 10) a od té doby jsou Sovolusky samostatnou obcí s jedním rychtářem a dvěma porotci.

Při sčítání lidu v roce 1921 zde žilo 59 obyvatel (z toho třicet mužů) německé národnosti a římskokatolického vyznání.[1] Podle sčítání lidu z roku 1930 měla vesnice 64 obyvatel: jednoho Čechoslováka a 63 Němců. Kromě jednoho evangelíka se hlásili k římskokatolické církvi.[2]

Nad vesnicí se tyčí kopec zvaný Kvašnberg. Na návsi naleznete boží muka, turistickou tabuli a rybníček.

Na návsi Sovolusk stojí boží muka s německým textem. Překlad tohoto textu: Ó pozemšťane, ó poutnice, řekni, kam vede tvá cesta? Uchovej můj obraz ve svém srdci a ve své mysli, a tak každý tvůj krok bude naplněn.

Nad vesnicí byla v roce 1912 postavena vodárna. V roce 2007 byla stavba zrekonstruována.