Dispečer (seriál)

Ostravský havíř Leopold Juřica založil před lety hornickou dechovou kapelu, kterou také jako přísný kapelník a dirigent vede. Jeho kolegové a kamarádi ze souboru jsou mu velmi blízcí a jakékoliv problémy kapely se přenesou i do rodinného života Juřici. Ten žije se svou hodnou a chápající manželkou Štěpánkou a dcerou Hedvikou, jež má moderní názory a která pracuje jako učitelka na základní škole. Právě Hedvika přivede domů svého přítele Dušana, aby se seznámil s rodiči, neboť se chtějí brát. Celá rodina se bojí, jak jej otec přijme, ale když zjistí, že Dušan právě nastoupil do pozice báňského dispečera ve stejném dole, v němž pracuje Juřica, možné ostré hrany se otupí a mladík je srdečně přijat do rodiny, k níž prakticky patří i otcova kapela.

• Josef Kobr jako Leopold „Polda“ Juřica, horník a kapelník
• Marie Preislerová jako Štěpánka Juřicová, Leopoldova manželka
• Valerie Chmelová jako Hedvika Juřicová, učitelka, dcera Leopolda a Štěpánky
• Jaroslav Kaňkovský jako Dušan Rýgel, báňský dispečer, přítel Hedviky
• Emil Horváth st. jako Josef Valošek, soused
• Jiří Wimmer jako Václav Juřica, syn Leopolda a Štěpánky
• Jan Vlasák jako Karel Juřica, syn Leopolda a Štěpánky

V roce 1942 měla v Ostravě premiéru hornická opereta Děvčátko z kolonie, kterou napsal skladatel Rudolf Kubín. Dílo mělo mezi diváky značný úspěch, jenž nevymizel ani při obnovené premiéře v roce 1955.[1] Režisérem novějšího nastudování byl Josef Kobr,[2] který v původní verzi sám účinkoval v roli kapelníka.[3] Ostravský televizní režisér Zdeněk Havlíček přišel počátkem 70. let 20. století za Kobrem s nápadem televizní adaptace Kubínovy operety.[1] Hana Juračáková, produkční ostravského televizního studia, oslovila pro tvorbu scénáře Jaroslava Dietla,[4] který v té době začínající normalizace nebyl pro pražskou televizi z politických důvodů vítanou osobou.[5] Dietl z původní předlohy využil pouze některé prvky a vytvořil zcela nový komediální příběh s názvem Dispečer a děvčátko z kolonie, obsahující Kubínovy písně. Režisér Havlíček obsadil do hlavní role kapelníka Juřici právě Josefa Kobra,[1] kterému psal Dietl roli přímo na tělo. Role rodinných příslušníků získali Marie Preislerová, Valerie Chmelová a Jaroslav Kaňkovský a vedlejší postavy členů kapely ztvárnili herci, kteří se na televizních obrazovkách objevovali jen zřídka (například Karel Vochoč, Bohuslav Čáp, Josef Haukvic či Alois Müller). Vzhledem k úspěchu snímku na něj navázaly další díly,[6] čímž vznikl první televizní seriál ostravského televizního studia.[4] I v dalších epizodách hrála velkou roli dechová kapela a její písně z pera Rudolfa Kubína, pro dechovku zaranžované Pavlem Staňkem. Natáčení probíhalo v letech 1971 a 1972[6] v Ostravě a okolí, včetně areálu dolů, například ve Stonavě.[1]

Seriál Dispečer uvedla Československá televize na I. programu od září 1971 do září 1972. První díl měl premiéru 11. září 1971 (při příležitosti Dne horníků),[7] druhý díl se na obrazovkách objevil 18. prosince 1971[8] a další následovaly v přibližně měsíční periodě (s přestávkou během července a srpna), takže poslední devátá část byla odvysílána 9. září 1972.[9] Seriál byl zařazen do večerního vysílání v hlavním vysílacím čase, začátky jednotlivých dílů o délce od 48 do 70 minut byly v rozmezí od 19.50 do 21.20 hodin.

Komentář v deníku Lidová demokracie označil první díl seriálu za „[d]obrou zábavu v nejvlastnějším slova smyslu“ a povšiml si, že Dietlův příběh „přinesl dobře odpozorované životní typy lidí“, takže jednotlivé obyčejné postavy, jsou divákům blízké a sympatické.[10] Rudé právo v článku, který po skončení seriálu vyšel, uvedlo, že pořad měl divácký úspěch, i když podle autora textu nešlo o nejzdařilejší dílo Jaroslava Dietla. Kritizoval někdy až moc prosté zápletky či nelogičnosti v příbězích, avšak pochválil Dietlovy dialogy i jeho schopnost si všímat detailů. Kriticky se vyjádřil i k rodinnému seriálu coby žánru, který se podle něj věnuje drobným patáliím v životech rodin, ale nereflektuje „závažnější společenské problémy“.[11] Zdenka Silanová v týdeníku Tvorba kritizovala scénář, kladně však hodnotila herecké výkony hlavních představitelů, zejména Josefa Kobra.[12] Obdobně hodnotil scénář a dramaturgii seriálu v Tvorbě Jan Lederer, který jej označil za „vkusnou lidovou zábavu“ bez propojení s reálným životem, čímž myslel nepravděpodobnost prostředí, izolovanost od okolního světa, chtěnou nadčasovost a osobní problémy, které jsou líčeny jako katastrofy.[13] Naopak autor článku v týdeníku Naše rodina byl s pořadem spokojený s tím, že „ukazuje problémy a všední život obyčejných lidí s patřičnou dávkou humoru“.[14] Rovněž Mojmír Strachota uvedl v týdeníku Průboj, že tento „[j]ednoduchý, vpravdě životní cyklus, nenásilně vykonstruovaný z ‚všednosti‘ […] prozatím baví, někoho strhuje“ a vyzdvihl Dietlovy scénáře i herecké výkony.[15]