Pseudo-Dionysios Areopagita

Pseudo-Dionysios Areopagita (též Diviš Pseudoareopagita, Pseudoareopagita) byl novoplatónský filosof a teolog pozdní patristiky, který působil v první polovině 6. století, patrně jako mnich v Sýrii.

Pseudo-Dionysios Areopagita
Narození5. století
Úmrtí6. století
Povoláníteolog, filozof, duchovní a historik
Tématafilozofie
Významná dílaKompletní dílo svatého Pseudo-Dionysia Areopagity
multimediální obsah na Commons
Seznam děl v Souborném katalogu ČR
Některá data mohou pocházet z datové položky.

Osoba a dílo

O jeho osobě není jinak nic známo, své dílo totiž napsal pod tehdy běžným jménem Dionysios, ale už v 6. století ho někteří ztotožňovali s Dionýsiem z Areopágu, patrně členem nejvyššího athénského soudu (areopagu), který se na základě kázání Pavla z Tarsu stal křesťanem (viz Skutky 17,34) a podle tradice prvním biskupem v Athénách.

Touto záměnou, kterou zpochybňoval už roku 532 biskup Hipatios, v 15. století renesanční učenec Lorenzo Valla a která byla bezpečně vyvrácena až v 19. století, získalo Dionysiovo dílo velikou vážnost, například už v díle papeže Řehoře Velikého (†604). První známý komentář napsal Maxim Vyznavač (Maximus Confessor, †662). Jeho význam dále podpořili mniši kláštera Saint-Denis u Paříže, kteří jej ztotožnili i se svatým Divišem (Dionýsiem/ Denisem, † po 250), misionářem, prvním biskupem pařížským a mučedníkem, jehož ostatky se v klášteře uctívaly. Opatství mělo řecký rukopis Dionýsiových spisů, který v 9. století Jan Scotus Eriugena přeložil do latiny a tak obecně zpřístupnil západnímu světu.

Dionýsiovo dílo a myšlenky tak dostaly autoritu biblické postavy a silně ovlivnily celou středověkou teologii, filosofii a mystiku, zejména v dílech Tomáše Akvinského, který jej také komentoval, Mistra Eckharta, Mikuláše Kusánského či Jana od Kříže; velmi silně působí ve východním křesťanství.

Mystická nauka

Mystická nauka Pseudo-Dionysa Areopagity řeší tyto body: 1. Poměr mezi racionálním lidským poznáním a Bohem, 2. "nadrozumový charakter" mystického sjednocení, který vyplývá z omezenosti lidské mysli a z principu, podle něhož může k poznání dojít jedině na základě podobnosti poznávajícího s poznávaným, 3. "idea redukce na jednotu", související s principem z bodu druhého, 4. alegorická interpretace Mojžíšova výstupu na horu Sinaj a zejména jeho vstupu do temnoty (Ex20,21).[1]

1. Negativní metoda

V naprostém souladu s novoplatónskou a patristickou tradicí považuje Dionýsos "negativní metodu" za nejpříhodnější pro racionální přiblížení lidské mysli k prvotnímu principu. V tomto postupu se božství postupně zbavuje všech vlastností a podob,od nejnižších až k těm nejvznešenějším. Soustavné aplikování negativní metody ale nevede k poznání toho, čím je Bůh sám v sobě, nýbrž pouze toho, čím Bůh není.

2. Sjednocení s nejvyšším principem

Sjednocení s nejvyšším principem nemůže mít racionální charakter ze dvou důvodů: absolutní nevědění a totální mlčení, které vyplývají z aplikace "negativní metody" neumožňují lidské mysli používat své mohutnosti v oblasti poznávání Boha.

3. Idea redukce na jednotu

Podobnost je nevyhnutelným základem poznání, to je principem, na němž stojí nejen učení o ukončení noetických aktivit při dosažení mystického sjednocení, ale také teorie, podle níž se lidský duch musí "redukovat na jednotu."

4. Alegorická interpretace Mojžíšova výstupu na horu Sinaj

Očištění od smyslového jako předběžná podmínka kontemplace inteligibilních skutečností, překročení poznání inteligibilních skutečností lidskou myslí, ticho a nevědění, v nichž lidská mysl uvízne, kdy aplikuje negativní postup až do nejzazších důsledků, opuštění jakékoliv negativní aktivity a konečně dosažení nadrozumého sjednocení s jedním a dobrým – to vše nachází své symbolické vyjádření v Písmu svatém, v popisu Mojžíšova výstupu na horu Sinaj.

Myšlení

V Dionýsiově díle jsou patrné stopy učení Klementa Alexandrijského, Órigena a kappadockých otců, zejména však rektora Platónovy athénské Akademie Prokla. Dionysios tak vytvořil velmi působivý systém s propracovanou hierarchií nebeských bytostí a andělů, s novoplatónskou teorií o původu světa postupnou emanací božské bytosti a tak prohloubil syntézu křesťanství a novoplatónismu.

Kromě bohaté spekulativní systematiky je významné jeho rozlišení způsobů poznání Boha či teologie na pozitivní teologii, která poznává Boha skrze analogie, metafory, biblická jména, a negativní teologii, která poznává Boha mystickou cestou, tj. tím, že jména, která Bohu přisuzujeme, opět odmítá jakožto nevhodná, čímž dospívá k vědomí nepoznatelnosti Boha.

Spisy
  • „O mystické teologii“ (Peri mystikés theologias/De mystica Theologia)
  • „O božských jménech“ (Peri theión onomatón/De divinis nominibus)
  • „O církevní hierarchii“ (Peri tés ekklestiastikés hierarchias/De ecclesiastica hierarchia)
  • „O nebeské hierarchii“ (Peri tés úranias hierarchias/De caelesti hierarchia)
  • 10 dopisů.

Odkazy

Reference
  1. Borrielo L., Caruana E., Genio Del M.R., Suffi,N. Slovník křesťanských mystiků. Z ital. originálu "Dizzionaro di Mistica" přel. Ctirad Václav Pospíšil. Kostelní Vydří: Karmelitánské nakladatelství, 2012. 767 s. ISBN 978-80-7195-198-8

České překlady
  • DIONYSIOS AREOPAGITA. O nebeské hierarchii. Překlad z řečtiny Martin Koudelka. Praha: Vyšehrad, 2009. 136 s. ISBN 978-80-7021-872-3.
  • DIONYSIOS AREOPAGITA. Listy. O mystické theologii. Překlad z řečtiny Vojtěch Hladký a Martin Koudelka. Praha: Oikúmené, 2005. 195 s. ISBN 80-7298-157-9.
  • DIONYSIOS AREOPAGITA. O mystické teologii. O božských jménech. Překlad z ruského překladu Alan Černohous. Praha: Dybbuk, 2003. 292 s. ISBN 80-903001-5-4.
  • PSEUDO-DIONYSIUS AREOPAGITA: O Božích jménech (úryvky), in: SOUSEDÍK S. Texty k studiu dějin středověké filosofie, Praha: Karolinum 1994, s. 11-24.
  • DIONYSIOS AREOPAGITA: O mystické teologii, in: ANGELUS SILESIUS, Poutník cherubínský : Úvod do německé mystiky. Překlad A. Lang. Praha: Ladislav Kuncíř, 1909, s. ???.

Sekundární literatura v češtině
  • IVÁNKA, Endre von. Plato Christianus. Praha: Oikúmené, 2003. 543 s. ISBN 80-7298-070-X.
  • FLOSS, Pavel. Cesty evropského myšlení I: Architekti křesťanského středověkého vědění. Praha: Vyšehrad, 2004. 444 s. ISBN 80-7021-662-X.

Související články

Externí odkazy
This article is issued from Wikipedia. The text is licensed under Creative Commons - Attribution - Sharealike. Additional terms may apply for the media files.