Dimitrie Isopescul

Dimitrie Isopescul, německy Demeter Isopescul (3. nebo 15. října 1839[1] Frătăuții Vechi[1]1. května 1901[2][3][4] Vídeň[1]), byl rakouský pedagog a politik rumunské národnosti z Bukoviny, na počátku 20. století poslanec Říšské rady.

Dimitrie Isopescul
Poslanec Říšské rady
Ve funkci:
1901  1901
Stranická příslušnost
ČlenstvíRumunský klub (starorumun)

Narození3. nebo 15. října 1839
Frătăuții Vechi
Rakouské císařství Rakouské císařství
Úmrtí1. května 1901
Vídeň
Rakousko-Uhersko Rakousko-Uhersko
DětiConstantin Isopescu-Grecul
OceněníŘád Františka Josefa
Některá data mohou pocházet z datové položky.
Chybí svobodný obrázek.

Biografie

V roce 1859 absolvoval státní gymnázium v Černovicích. Bylo mu tehdy 19 let.[2] V letech 1869/1870 – 1901 byl činný coby ředitel učitelského ústavu v Černovicích.[2][5] Působil i jako zemský školský inspektor pro rumunské školy a člen zemské školské rady.[6] Inspektorem rumunských obecných škol byl jmenován roku 1877.[1] Uvádí se jako školský rada a ředitel se značnými zásluhami o školství v Bukovině.[7] V roce 1895 obdržel Řád Františka Josefa.[1]

Působil i jako poslanec Říšské rady (celostátního parlamentu Předlitavska), kam usedl ve volbách do Říšské rady roku 1901 za kurii všeobecnou v Bukovině, obvod Rădăuți, Siret, Storožynec atd. Poslancem byl jen krátce, do své smrti v květnu 1901. V parlamentu ho potom nahradil Tudor de Flondor.[8]

Ve volbách v roce 1901 se uvádí na Říšské radě coby starorumunský kandidát.[9] Byl členem poslaneckého Rumunského klubu.[10]

Od začátku svého působení ve vídeňském parlamentu začal trpět nemocí. O velikonocích 1901 proto odjel na léčení k moři do Opatije. Pak ve vrátil do Vídně. Zemřel v květnu 1901.[6] Poslední rozloučení se konalo za účasti politických představitelů v pravoslavném chrámu na Fleischmarktu ve Vídni.[3]

Jeho synem byl politik Constantin Isopescu-Grecul (1871–1938).[11]

Odkazy

Poznámka: V Bukovině působil v 2. polovině 19. století i jmenovec Dimitrie Isopescul (narozen 14. srpna 1844 ve Frătăuții Noi). V roce 1864 nastoupil na učitelský ústav pro pedagogy středních škol. Od roku 1873 vyučoval na pravoslavném gymnáziu v Suceavě. Od roku 1904 byl na penzi.[12]

Reference

  1. NICULICĂ, Petru Bogdan: UN ARHEOLOG BUCOVINEAN UITAT:PROFESORUL ŞI CONSERVATORUL HEINRICH KLAUSER [online]. academia.edu [cit. 2016-01-08]. Dostupné online. (rumunsky)
  2. Zur Geschichte des k. k. l. Staatsgymnasiums in Czernowitz, Von Prof. R. Wurzer. [online]. hauster.de [cit. 2016-01-08]. Dostupné online. (německy)
  3. Leichenbegängniss. Neues Wiener Tagblatt. Květen 1901, čís. 121, s. 7. Dostupné online.
  4. http://alex.onb.ac.at/cgi-content/alex?aid=spa&datum=0017&size=45&page=6449
  5. http://alex.onb.ac.at/cgi-content/alex?aid=spa&datum=0017&page=1570&size=45
  6. Beč. Nasa Sloga. Květen 1901, čís. 37, s. 2. Dostupné online.
  7. Bukowinaer Post, 4. 11. 1900, s. 4.
  8. Databáze stenografických protokolů a rejstříků Říšské rady z příslušných volebních období, http://alex.onb.ac.at/spa.htm.
  9. Das Vaterland, 13. 12. 1900, s. 1.
  10. Neues Wiener Tagblatt, 30. 1. 1901, s. 3.
  11. Abg. Ritter von Isopescul-Grecul. Czernowitzer Allgemeine Zeitung. Červen 1913, čís. 3038, s. 3. Dostupné online.
  12. OTTENTHAL, Emil. Das K.K. Institut für Österreichische Geschichtsforschung 1854-1904: Festschrift zur Feier des fünfzigjährigen Bestandes. [s.l.]: Verlag von A. Holzhausen, 1904. 96 s. Dostupné online. S. 63. (německy)
This article is issued from Wikipedia. The text is licensed under Creative Commons - Attribution - Sharealike. Additional terms may apply for the media files.