Dimer cyklooktadieniridiummethoxidu

Dimer cyklooktadieniridiummethoxidu je organická sloučenina iridia se vzorcem Ir2(OCH3)2(C8H12)2, kde C8H12 je cyklookta-1,5-dien. Jedná se o žlutou pevnou látku rozpustnou v organických rozpouštědlech, používanou na přípravu dalších komplexů iridia, kde některé slouží jako homogenní katalyzátory.[1]

Dimer cyklooktadieniridiummethoxidu

Strukturní vzorec

Obecné
Systematický název bis[(cyklooktadien]di-μ-methoxydiiridium
Sumární vzorec C18H30Ir2O2
Vzhled žlutá pevná látka
Identifikace
Registrační číslo CAS 12148-71-9
PubChem 53216975
SMILES CO1[Ir](O([Ir]1(C)C)C)(C)C.C1/C=C\CC/C=C\C1.C1/C=C\CC/C=C\C1
InChI 1S/2C8H12.2CH3O.4CH3.2Ir/c2*1-2-4-6-8-7-5-3-1;2*1-2;;;;;;/h2*1-2,7-8H,3-6H2;2*1H3;4*1H3;;/b2*2-1-,8-7-;;;;;;;;
Vlastnosti
Molární hmotnost 662,86 g/mol
Hustota 2,552 g/cm3
Není-li uvedeno jinak, jsou použity
jednotky SI a STP (25 °C, 100 kPa).
Některá data mohou pocházet z datové položky.

Připravuje se reakcí dimeru cyklooktadieniridiumchloridu s methoxidem sodným.[2] Iridiová centra mají, jak je u d8 komplexů obvyklé, čtvercové geometrie. Ir2O2 jádro je složené.[3]

Reference

V tomto článku byl použit překlad textu z článku Cyclooctadiene iridium methoxide dimer na anglické Wikipedii.

  1. Hongbo Li; Thomas J. Colacot. Encyclopedia of Reagents for Organic Synthesis. [s.l.]: [s.n.] ISBN 978-0471936237. DOI 10.1002/047084289X.rn01167. Kapitola Di-μ-methoxobis(1,5-cyclooctadiene)diiridium(I).
  2. USON, R.; ORO, L. A.; CABEZA, J. A. Dinuclear Methoxy, Cyclooctadiene, and Barrelene Complexes of Rhodium(I) and Iridium(I). Inorganic Syntheses. 1985, s. 126–130. ISBN 9780470132548. DOI 10.1002/9780470132548.ch25. (anglicky)
  3. Laurence Carlton; Michelle S. Nyoni; Manuel A. Fernandes. Triazenide complexes of iridium. Evidence for [Ir(η1-N3Ph2)(HN3Ph2)(1,5-cod)], Structures of [Ir2(μ-OMe)2(1,5-cod)2], [Ir2(μ-N3Ph2)2(1,5-cod)2], [Ir(η2-N3Ph2)(H)(SiPh3)(1,5-cod)], [Ir(η2-N3Ph2)(H)(SnPh3)(1,5-cod)] and [Ir(η2-N3Ph2)(SC6F5)2(1,5-cod)]. [s.l.]: [s.n.] DOI 10.1016/j.poly.2016.03.022. S. 194–201.
This article is issued from Wikipedia. The text is licensed under Creative Commons - Attribution - Sharealike. Additional terms may apply for the media files.