Diboran

Diboran (B2H6) je za laboratorní teploty bezbarvý plyn. Velmi dobře se mísí se vzduchem a tvoří s ním výbušnou směs. Na vlhkém vzduchu se může vznítit samovolně.[zdroj?]

Diboran
Obecné
Systematický název Diboran
Ostatní názvy Borethan
Anglický název Diborane
Německý název Diboran
Sumární vzorec B2H6
Vzhled Bezbarvý plyn
Identifikace
Registrační číslo CAS 19287-45-7
Číslo RTECS HQ9275000
Vlastnosti
Molární hmotnost 27,67 g/mol
Teplota tání −165 °C (108 K)
Teplota varu −86,5 °C
Hustota 0,577 g/cm3 (−183 °C)
0,447 g/cm3 (−112 °C)
0,001 18 g/cm3, (15 °C, plyn)
Kritická teplota Tk 16,7 °C
Kritický tlak pk 4 160 Pa
Kritická hustota 0,14 g/cm3
Rozpustnost ve vodě Reaguje s vodou
Relativní permitivita εr 1,001 774
Tlak páry 28 bar (0 °C)
Měrná magnetická susceptibilita −7,66×10−6 cm3g−1
Ionizační energie 12 eV
Struktura
Koordinační geometrie tetraedr (pro bor)
Dipólový moment 0 Cm
Termodynamické vlastnosti
Standardní slučovací entalpie ΔHf° 31,38 kJ/mol
Entalpie tání ΔHt 161,5 J/g
Entalpie varu ΔHv 480,7 J/g
Standardní molární entropie S° −173,3 JK−1mol−1
Standardní slučovací Gibbsova energie ΔGf° 82,9 kJ/mol
Izobarické měrné teplo cp 2,156 JK−1g−1
Bezpečnost

GHS02

GHS04

GHS06
[1]
Nebezpečí[1]
R-věty R12, R26
S-věty S9, S16, S38, S45
NFPA 704
4
3
3
 
Teplota vznícení 38 °C
Není-li uvedeno jinak, jsou použity
jednotky SI a STP (25 °C, 100 kPa).
Některá data mohou pocházet z datové položky.

Používá se jako redukční činidlo, vulkanizační činidlo, katalyzátor při polymerizacích a jako dopant pro polovodiče.

Mezi můstkovými atomy vodíku je elektronově deficitní třístředová dvouelektronová vazba.

Zdravotní rizika

Krátkodobá expozice způsobuje kašel a dušení. Tyto symptomy se mohou objevit okamžitě nebo až po 24 h. Také dochází k podráždění pokožky a očí.

Lidé vystavení dlouhodobému působení diboranu trpí dýchacími potížemi, únavou a ospalostí.

Reference

  1. Diborane. pubchem.ncbi.nlm.nih.gov [online]. PubChem [cit. 2021-05-23]. Dostupné online. (anglicky)

Literatura

  • VOHLÍDAL, JIŘÍ; ŠTULÍK, KAREL; JULÁK, ALOIS. Chemické a analytické tabulky. 1. vyd. Praha: Grada Publishing, 1999. ISBN 80-7169-855-5.

Externí odkazy

This article is issued from Wikipedia. The text is licensed under Creative Commons - Attribution - Sharealike. Additional terms may apply for the media files.