Deutsch Wagram (nádraží)

Deutsch Wagram (německy: Bahnhof Deutsch Wagram) je železniční stanice, která se nachází původní železniční trati společnosti c.k. privilegované Severní dráhy císaře Ferdinanda (SDCF) z Vídně do Bochnie ve městě Deutsch-Wagram ve spolkové republice Dolní Rakousko.

Deutsch Wagram
Nádraží v roce 2011. Vpravo od výpravní budovy je vodárna, vlevo muzeum.
StátRakousko Rakousko
Spolková zeměDolní Rakousy
MěstoDeutsch-Wagram
Souřadnice48°18′11″ s. š., 16°33′52″ v. d.
Deutsch Wagram (nádraží)
Provozovatel dráhyÖsterreichische Bundesbahnen
TraťNordbahn
Nadmořská výška158 m n. m.
V provozu od1837
Nástupišť (hran)2 (3)
Prodej jízdenekAno
Služby ve stanici
Obrázky, zvuky či videa na Commons
Některá data mohou pocházet z datové položky.

Historie

Ve městě Deutsch-Wargam byl vybudován první úsek železniční trati SDCF do Floridsdorfu. Úsekem projel zkušební první parní vlak 13. listopadu 1837. O deset dní později jel vlak s pozvanými hosty a do provozu byla trať uvedena 4. března 1838. Do roku 1908 se nazývala jen Wagram. V letech 1984–1987 bylo nádraží renovováno. V letech 2013–2014 byly přestavěny nástupiště a částečně zastřešeny.

Stanice

V místě stanice byly postaveny budova provizorní výpravny, vodárny a vedle výpravny hrázděná budova restaurace, která je malým železničním muzeem.

Výpravní budova

První výpravní budova SDCF byla provizorní dřevěná budova, která byla v roce 1851[1][2] zbořena a na její místo postavena zděná patrová budova podle projektu architekta Ernesta Ehrenhause. Výpravní budova byla jednopatrová obdélného půdorysu se třemi rizality (střední tříosý, krajní jednoosé) na drážní straně, ve středním rizalitu byla dvojitá sdružená okna s romantizujícími prvky. Stavba byla krytá valbovou střechou a zdobenou korunní římsou. Přízemní část byla zdobena členěnou bosáží, v patře byla okna obdélná. V roce 1895 byla budova prodloužena symetrickou přístavbou.[1] V letech 1984–1987 byla výpravní budova rekonstruována včetně fasády.

Vodárna

Naproti výpravní budově byla v roce 1846 postavena třípatrová tříosá věž vodárny zakončená trojúhelníkovým štítem se sedlovou střechou. Nároží byla členěna mělkou bosáží. Na zadní straně odvrácené od kolejí byl osmiboký komín. V roce 1852 byla přistavěna boční přízemní křídla. V horní části byla nádrž, do které se čerpala voda čerpacím zařízením umístěným v přízemí ze studny. Vodárna byla vybavena parním kotlem a čerpadlem. Voda byla rozváděna samospádem k vodním jeřábům, které zabezpečovaly plnění tendrů vodou.[3] Je to nejstarší dochovaná vodárna v Rakousku.

Acetylenovna

Nedaleko od výpravní budovy byla postavena z režného cihlového zdiva podle typového plánu (Spezialplan No 1873) z roku 1906. Přízemní tříosá stavba s plochou střechou. V budově byl umístěn tzv. mokrý plynojem. Byla to zvonová nádoba jejíž dolní okraj byl ponořen do vodní nádrže. Zvýšením nebo snížením tlaku acetylénu ve zvonu se tento samočinně vynořil nebo ponořil do vody. Zvýšením tlaku ve vyvíječi plynu se nádoba s karbidem vynořila z vody a reakce karbidu s vodou ustala, při poklesu tlaku se karbid zanořil do vody a začal se vyvíjet acetylén (ethyn). Acetylén byl odváděn do čisticího přístroje, kde se zbavil nežádoucích příměsí snižujících svítivost (amoniak, sirovodík) v čisticí látce, nejčastěji se používalo chlorové vápno. Vyčištěný acetylén byl odveden do plynojemu přes plynoměr a následně do acetylénových lamp. V budově lampárny byl sklad karbidu a jáma na vápno.[4] Při rekonstrukci v letech 1984–1987 byla budova omítnutá. Podle stejného typového plánu byla postavena dochovaná acetylénovna v Brodku u Přerova.

Galerie
  • Vodárna
  • První nádražní restaurace, železniční muzeum
  • Ostrovní nástupiště

Odkazy

Reference

V tomto článku byly použity překlady textů z článků Deutsch Wagram (stacja kolejowa) na polské Wikipedii a Bahnhof Deutsch Wagram na německé Wikipedii.

  1. BOROVCOVÁ, Alena. Kulturní dědictví Severní dráhy císaře Ferdinanda. Ostrava: NPÚ, ÚPS v Ostravě, 2012. ISBN 978-80-85034-66-0. S. 28,31, 113.
  2. EBNER, Joseph. Der Bau der KFNB zwischen Wien und Brün und Ihre Hochbauten. Dissertationsarbeit an der Technische Universität in Wien. Wien 1984, s.34
  3. Borovcová... c.d., s. 42–44
  4. Borovcová... c.d., s. 86, 87

Literatura
  • BOROVCOVÁ, Alena. Kulturní dědictví Severní dráhy císaře Ferdinanda. Ostrava : NPÚ, ÚOP v Ostravě 2012.198 S. ISBN 978-80-85034-66-0
  • 160 let Severní dráhy císaře Ferdinanda. Ostrava 2001. Dostupné online.

Externí odkazy
This article is issued from Wikipedia. The text is licensed under Creative Commons - Attribution - Sharealike. Additional terms may apply for the media files.