Detroit street circuit

Renaissance Center

Okruh byl vytvořen pro účely F1 roku 1982 za účelem zvýšit tou dobou již mírně stagnující mezinárodní pověst města. Pro kalendář závodů vozů F1 v roce 1982 to tak znamenalo celkově tři velké ceny odehrávající se na území USA. Ostatní závody se odehrávaly v kalifornském Long Beach a nevadském Las Vegas. V první velké ceně zaznamenal vítězství jezdec John Watson, který vjížděl do závodu ze 17. místa, což je nejzazší místo, ze kterého kdy startoval na městském okruhu nějaký jezdec, jenž tu danou velkou cenu vyhrál.          

O rok později zde vyhrál italský závodník Michele Alboreto s vozem Tyrell 011. Bylo to naposled, co na nějaké velké ceně zvítězil 3l V8 motor Cosworth DFV. Byl to také poslední vyhraný závod pro závodní stáj Tyrrell.

Trať v Detroitu si brzy získala pověst velmi náročné velké ceny. Byla velmi hrbolatá a občas byl na některých místech dokonce lehce popraskaný asfalt z důvodu extrémních veder. Během 80. let 20. století byl městský okruh v Detroitu vůbec nejnáročnější velkou cenou jak pro samotné piloty, tak i pro monoposty. Velmi často se stávalo, že značné množství jezdců závod kvůli mechanickým problémům nebo kvůli kolizi nedojelo. Největší zátěž byla kladena na brzdy a převodovky vozů; jezdci museli velmi prudce brzdit až 20x za kolo. K tomu, aby mohli kolo v rozumném čase zajet, museli přeřadit 50x až 60x za kolo. Jezdci byly vystaveni obrovskému vedru v kombinaci s klasickou manuální převodovkou, takže se nelze divit, že mnozí tento závod neměli rádi. Největší protesty proti pořádání velké ceny právě v ulicích dusného Detroitu měl Alain Prost, a to i přesto, že zde byl dvakrát druhý a dvakrát třetí. Dalším, kdo se velmi často vyjadřoval dosti nechvalně o okruhu, byl další mistr světa, Brazilec Nelson Piquet.

Poslední sezonou, kdy se v kalendáři okruhů F1 okruh objevil, byl ročník 1988. Byl to rok, kdy teplota vzduchu v závodním víkendu dosahovala 38 °C[1]. Kvůli tomu se místy velmi ošklivě roztékal a praskal asfalt na okruhu. Velká cena USA byla po sezoně 1988 přesunuta do ulic dalšího velkého amerického města; arizonského Phoenixu. Stalo se tak poté, kdy FISA ( dnes FIA ) shledala závažné nedostatky v oblasti boxů. Nejúspěšnějším pilotem na okruhu v Detroitu se stal Ayrton Senna, když zde dokázal vyhrát velké ceny v letech 1986, 1987, a 1988.

Jelikož pořádání závodu nebylo nadále pro Detroit profitabilní, tak posledním závodem, kterým se zde kdy jel, byl v roce 1991 závod z amerického seriálu CART.

• Délka okruhu 4 023 m
• Rekord v kvalifikaci – 1:48.537 Alain Prost/1982
• Rekord v závodě – 1:50.438 Alain Prost/1982

Rok	Jezdec	Konstruktér	Výsledky
1982	John Watson	McLaren	Výsledky

• Délka okruhu 4 120 m
• Rekord v kvalifikaci – 1:38.301 Ayrton Senna/1986
• Rekord v závodě – 1:41.233 Nelson Piquet/1986

Rok	Jezdec	Konstruktér	Výsledky
1983	Michele Alboreto	Tyrell	Výsledky
1984	Nelson Piquet	Brabham	Výsledky
1985	Keke Rosberg	Williams	Výsledky
1986	Ayrton Senna	Lotus	Výsledky

• Délka okruhu 4 023 m
• Rekord v kvalifikaci – 1:39.264 Ayrton Senna/1986
• Rekord v závodě – 1:41.233 Nelson Piquet/1986

Rok	Jezdec	Konstruktér	Výsledky
1987	Ayrton Senna	Lotus	Výsledky
1988	Ayrton Senna	McLaren	Výsledky

V tomto článku byl použit překlad textu z článku Detroit street circuit na anglické Wikipedii.

• Obrázky, zvuky či videa k tématu Detroit street circuit na Wikimedia Commons
• (anglicky) Detroit street circuit