Der Trotzkopf

Hlavní hrdinka jménem Isle Macketová je patnáctiletá rozmazlená dcera bohatého majitele panství Moosdorf v Pomořansku.[4] Matka jí zemřela krátce po narození, avšak milující otec jí dovolí všechno. Ilse vyrůstá divoce a bez výchovy, chová se spíše jako chlapec a šikanuje své vychovatelky. Vše se ještě více zhorší, když se otec podruhé ožení a přivede do domu nevlastní matku – paní Anne. Nakonec je otec přesvědčen, aby dceru poslal na vychování do internátní školy.

Přes počáteční neshody se z Ilse, díky citlivému přístupu vychovatelek v penzionátu a postupně navazovaných přátelství s chudšími dívkami, stane vychovaná mladá dáma, s pochopením pro jiné. Příběh končí zasnoubením Ilse se synem okresního správce jménem Leo Gontrau, s nímž se seznámila na cestě z penzionátu domů.

V románu autorka vyjadřuje své přesvědčení, že hlavním úkolem ženy je být dobrou hospodyní, manželkou a matkou, a cokoli jiného že může rodině přinést jen problémy.[1] Modelem pro postavu Ilse Macket byla vlastní dcera Emmy von Rhoden, Else, která vyrůstala v penzionátu slečny Möderové (Pensionat des Fräulein Möder) poblíž Eisenachu. Román byl částečně založen na záznamech z Elsiných deníků.

Navzdory určitým změnám v historické představě o úloze ženy je román vydáván dodnes. Ilse zůstává i přes získané dovednosti temperamentní dívkou, kterou její blízcí milují především pro její přirozenost. Poznámka otce, že jeho dřívější divoké dítě se mu líbilo více, naznačuje kritiku výchovného ideálu.

Román byl natolik úspěšný, že se dcera Emmy von Rhoden, Elsa Wildhagenový (1861–1944), rovněž spisovatelka, rozhodla napsat pokračování. Roku 1892 vydala druhý díl cyklu s názvem Trotzkopf's Brautzeit (Svéhlaviččino zasnoubení) a roku 1895 třetí díl Aus Trotzkopf's Ehe (Ze Svéhlaviččina manželství). V románech je popsáno, co předcházelo svatbě Ilse a Lea a pak příběh jejich manželství a výchova jejich dvou dcer, Ruth a Marianne.[5]

O čtvrtý díl se postarala nizozemská spisovatelka Suze la Chapelle-Roobol (1856–1923), která roku 1904 vydala knihu s názvem Stijfkopje als grootmoeder, v němčině roku 1905 jako Trotzkopf als Großmutter (Svéhlavička jako babička). Dílo líčí život Ilse jako vdovy a babičky a končí její smrtí v kruhu milující rodiny.[6]

Roku 1930 vydala Elsa Wildhagenová pátý díl s názvem Trotzkofp's Nachkommen – ein neues Geschlecht (Svéhlaviččini potomci – nové pokolení) o potomcích Ilse a Lea, který však nebyl úspěšný.[7]

Kromě výše uvedených čtyř románů, které jsou považovány za legitimní pokračování původního díla, vznikla v němčině řada napodobenin a údajných pokračování – například Frau Ilse (1895) od Doris Mixové, Trotzkopfs Erlebnisse im Weltkriege (1916) a Trotzkopf heiratet (1919) od Marie von Felseneck.[8][9]

• Svéhlavička, Rudolf Storch, Praha 1899, převyprávěla Eliška Krásnohorská. Úspěch tohoto převyprávěného díla vedl Elišku Krásnohorskou k tomu, že napsala další tři vlastní pokračování.[10]

• Svéhlavička (1926), český němý film podle převyprávění románu od Elišky Krásnohorské, režie Rudolf Měšťák, v titulní roli Marie Kalmarová.
• A Cabeçuda (1960), portugalský televizní film podle románu Der Trotzkopf.
• Ilsa (1964), brazilský televizní seriál podle románu Der Trotzkopf.
• Der Trotzkopf (1983), západoněmecký televizní seriál, režie Helmuth Ashley.