Egyptská revoluce 2011

V Egyptě probíhaly od 25. ledna 2011 demonstrace jako výraz protestu proti stávajícímu režimu a bývalému prezidentovi Muhammadu Husnímu Mubarakovi. Jedna z největších demonstrací se odehrála 28. ledna 2011. Protestů se zúčastnily desetitisíce lidí, v Káhiře demonstranti zapálili sídlo vládnoucí Národní demokratické strany. Policie použila proti demonstrantům vodní děla, slzný plyn a střelbu gumovými projektily.[1] Podle zpráv SpiegelOnline měla policie i povolení použít ostré náboje.[2] V Suezu zemřel jeden člověk. Byl vyhlášen zákaz vycházení, v zemi však již od atentátu na prezidenta Anwara Sadata v roce 1981 platí výjimečný stav.[3] V zemi byl blokován internet a lokálně také mobilní telefony, aby nemohly být použity k organizování dalších protestů.

Demonstrace na náměstí Tahrír v Káhiře 8. února 2011

Demonstrace začaly týden po nepokojích v Tunisku, které vyústily v revoluci. Mnozí demonstrující nesli tuniské vlajky na znamení vlivu tuniských událostí. V předvečer hlavních protestů do Egypta z Vídně přiletěl představitel opozice, nositel Nobelovy ceny míru, Mohammad Baradej, který byl ale ihned internován v domácím vězení.[1]

Dne 11. února prezident Mubarak vyslyšel protestující a rezignoval, podle svých slov chce dožít v přímořském letovisku Šarm aš-Šajch.[4] Moc převzala armáda a faktickou hlavou státu se stal předseda Nejvyšší vojenské rady Muhammad Hosejn Tantaví.[5] Poté byla jmenována nová vláda a armáda oznámila, že chce reformovat ústavu a uspořádat parlamentní i prezidentské volby.[6] Začalo také propouštění politických vězňů.[7]