Město Davidovo

Chalkolitické pozůstatky zahrnují zlomky keramiky nalezené v rozsedlinách podloží Macalisterem a Duncanem.[3] Expedice zároveň objevila řadu umělých útvarů vytesaných ve skalním podkladu. Jsou tu místa, kde skála byla vyhlazena, a jinde jsou v ní vytesány kanálky. Je tu i několik skupin prohlubní, nazývaných někdy hrnce, vyhloubených do skály. Má se za to, že mohly sloužit ke zpracování zemědělských produktů. Macalister a Duncan se domnívají, že sloužily ke zpracování olivového oleje.[3] Edwin C. M. van den Brink, který připomíná, že podobné prohlubně byly nalezeny v Bejt Šemeš a poblíž Modi'in-Maccabim-Re'ut, se domnívá, že mohly vzniknout dlouhodobě opakovaným mletím obilí nebo drcením oliv.[4] Mazarová se domnívá, že sloužily k zachycování dešťové vody.[1]

Keramické střepy.

Jeruzalém střední doby bronzové je zmiňován několikrát v egyptských textech ze 19.–18. stol. př. n. l.[5] V biblické literatuře je z této doby příběh Melchisedekův.(Genesis 14:18-20) V této době je již město dostatečně velké a mocné pro výstavbu "mohutné" kamenné zdi k obraně vodního zdroje, Gichonského pramene, která chránila zranitelný přístup z vrcholu návrší ke studniční věži v údolí.[6]

Z této doby byly nalezeny keramické střepy a bronzové hlavice šípů.[1]

V roce 2010 byl nalezen zlomek hliněné tabulky pocházející ze 14. stol. př. n. l., tedy dosud nejstarší písemný dokument nalezený v Jeruzalémě. Datování je určeno z písma, kterým je popsán, což je starodávné akkadské klínové písmo. Text rozluštil vysokoškolský absolvent Takajoši Ošima pod vedením profesora Wayne Horowitze. Podle Horowitze kvalita písma nasvědčuje, že jde o královský dokument, patrně dopis jeruzalémského krále egyptskému faraónovi.[7] Profesor Christopher Rollston poukazuje na to, že dokument neobsahuje žádná osobní jména nebo tituly aní žádná jména místní. Z kvality písma nelze podle něj usuzovat, že jde o součást „mezinárodní královské korespondence“. Rovněž k datování je třeba přistupovat velice opatrně, jelikož nejde o nález z určené vrstvy, nýbrž z následného promývání suťového materiálu.[8]

Jebúsejská městská hradba.

Jebúsejské město. Byly zde odkryty hradby ne mladší než z 12. stol. př. n. l. a jeho existenci ani existenci opevnění z té doby nikdo nezpochybňuje. Námitky bývají vznášeny ohledně věrohodnosti biblického podání dobytí města králem Davidem, kde se mluví nejen o prolomení hradeb,[9] ale též o proniknutí do města pradávným vodním systémem od Gichonského pramene.[10] Má se za to, že Izraelci nadále využívali jebúsejské hradby a za krále Šalomouna město rozšířili na severu, kde do něj začlenili Chrámovu horu.[11]

Stupňovitá kamenná stavba (Miló).

Nápis uprostřed Chizkijášova tunelu

Období 10. a 9. století, odpovídající biblickým králům Davidovi a Šalomounovi, je předmětem intenzivních vědeckých debat, stejně jako pokračujících archeologických výzkumů.[12]

V r. 2005 odkryla archeoložka Eilat Mazarová velkou kamennou stavbu, kterou datovala do 10. století, což by odpovídalo budovám přiměřeným velikostí hlavnímu městu centralizovaného království té doby. Jiní, zejména Israel Finkelstein z Telavivské univerzity, se domnívají, že stavba pochází převážně z pozdější, Hasmonejské epochy.[13] Nicméně vykopávky vynášejí na světlo stále nové doklady. Ve prospěch datování Mazarové do 10. století hovoří importované luxusní předměty nalezené uvnitř staveb, včetně dvou fénických slonovinových intarsií připojených kdysi k ocelovým předmětům; podobné nálezy z fénických hrobů v Achzivu nasvědčují, že se mohlo jednat o ozdobné jílce mečů.[14] Množství okrouhlých carinated (ví někdo, co to je?[15] ) mís s červenou polevou a ručně vyleštěných nasvědčují rovněž desátému století a vytříbenému městskému životnímu stylu.[16] Datování kostního úlomku radioaktivním uhlíkem, které provedla Elisabetta Boaretto na Weizmannově institutu, dalo výsledek mezi 1050 a 780 př. n. l.[16] Velký fragment "jemného a elegantního" džbánu s červenou dekorací na černém podkladu ze stejného naleziště patří rovněž ke skupině nálezů datovaných do druhé poloviny 10. století.[17][18]

Roku 2010 Mazarová ohlásila objev, který podle jejího názoru představuje městskou hradbu z 10. století. Podle Mazarové jde o "nejvýznamnější stavbu z období Prvního chrámu v Izraeli," a "znamená to, že v té době, v 10. století, vládly v Jeruzalémě poměry umožňující vybudovat takovou stavbu." 10. století je doba, kterou bible popisuje jako období vlády krále Šalomouna. Aren Maeir, profesor archeologie na Bar Ilanově Universitě, nicméně řekl, že důkazy pro stáří opevnění, jaké udává Mazarová, musí teprve posoudit. I když uznává, že v Jeruzalémě byly nalezeny pozůstatky z 10. století, důkazy pro silné, centralizované království v té době označuje za "skrovné".[19]

Podporu pro datování hradby a velké kamenné stavby do 10. století uváděné Mazarovou přinesl objev velké Judejské královské pevnosti v Kirbet Kejafa, která existovala pouhých 20 let v 11. nebo 10. století, než byla zničena. Naleziště je datováno keramikou a dvěma vypálenými olivovými krechty, jejichž radiokarbonové testování na Oxfordské univerzitě poskytlo výsledek mezi 1050 a 970 př. n. l., což je období, kam většina učenců zařazuje vládu krále Davida.[20] These dates have been challenged with dates for activity at the site suggested as having occurred after 1050 and before 915 BCE.[21] Pevnost je možná totožná s biblickým Ša'arajim.[22]

Pohřebiště pod arabskou vesnicí Silwan

Zbytky hrobu faraónovy dcery

Na hřbetu vzdálenějšího úbočí Kidrónského úvalu, v arabské vesnici Silván a pod ní, byly nalezeny umně tesané hroby z izraelské epochy od 9. do 7. století př. n. l.[23] Jsou to velké, vypracované hroby z jemně tesaného kamene, jaké si mohli dovolit jen nejvýše postavení členové bohaté společnosti. Podle Davida Ussishkina, "zde byli pohřbíváni královští úředníci a šlechta Judského království."[23]

Architektura hrobů a způsob pohřbívání jsou odlišné "od čehokoli známého v soudobé Palestině. Prvky jako je vstup vysoko nad terénem, lomenicové stropy, rovné stropy s římsou, 13 žlabových lůžek s polštáři, nadzemní hroby a nápisy vyryté do fasády se vyskytují pouze zde."[23] Kamenné lavice však byly vytesány s opěrkami hlavy ve stylu vypůjčeném z paruky egyptské Hathor.[24] Ussishkin věří, že architektonická podobnost se stavebním stylem fénických měst potvrzuje biblický popis fénického vlivu na Izraelské království, ale nevylučuje, že některé z těchto hrobů mohly být postaveny fénickými aristokraty žijícími v Jeruzalémě.[23]

Přestože nápisy se dochovaly pouze částečně, paleografické datování je zcela nepochybné[23] a většina archeologů ztotožňuje jeden z hrobů s biblickým Šebnou, sluhou a pokladníkem krále Chizkijáše.[25]

Toto období koresponduje s biblickými králi Chizkijášem až Jóšijášem a zničením Judského království Nebukadnezarem II.

Král Chizkijáš zabezpečil zásobování města vodou při obležení vykopáním Chizkijášova tunelu ve skalním podloží, zakrytím všech stop Gichonského pramene a hradeb, které jej předtím obklopovaly. Vybudoval Šiloašský rybník jakožto vodní nádrž. Chizkijáš pak obehnal novou nádrž a západní předměstí novou hradbou.[26][27]

Dvě pečetidla v novobabylonském slohu, jedno zobrazující kněze stojícího vedle oltáře bohů Marduka a Nabu.[28] Pečetidlo ve tvaru skaraba z leštěného černého kamene zobrazuje "babylonský kultický výjev" dvou vousatých mužů stojících po obou stranách oltáře zasvěcenoho babylonskému měsíčnímu bohu Sinovi. Předpokládá se, že skarab byl zhotoven v Babylonii, s volnou ploškou pod oltářem ponechanou pro osobní jméno. Na plošce jsou hebrejská písmena, která Peter van der Veen rozluštil jako jméno Šelomit.[29]

Hlavní archeologické nálezy představují Šiloašský rybník, Jeruzalémskou poutní cestu, palác královny Heleny z Adiabene a Jeruzalémskou vodní štolu. Na parkovišti Givati probíhají v současnosti vykopávky z Římského období.[30]

Zámek z byzantského období nazývaný Eusebiův dům.[31]